Ani po více než dvaceti letech nedá ekonom Tomáš Ježek dopustit na kupónovou privatizaci, na jejímž zrodu a realizaci se podílel nejprve jako ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci a v letech 1992 až 96 jako předseda Fondu národního majetku ČR. Čtyři roky pracoval v Komisi pro cenné papíry. V roce 1989 spoluzakládal ODA, za jejíhož nástupce považuje TOP 09. Od roku 1996 vyučuje na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze.

Vaše jméno je úzce spojováno s transformačním procesem devadesátých let a především s kupónovou privatizací. Zastánci ji považují za geniální, kritici za šílený experiment. Čím je s odstupem let pro vás?

Nápad to byl geniální. Samotná kupónová privatizace, tedy proces výměny kupónů za akcie dopadl velmi přesně a bezchybně. Já měl v tom procesu na starosti nabídkovou stránku, to znamená transformaci státních podniků na akciové společnosti a jejich přípravu na kupónovou privatizaci. Veřejnost nedokáže dobře rozlišovat, že kupónová privatizace bylo něco, co nastartovalo kapitálový trh.

Ale co nedopadlo dobře, to bylo to období po kupónové privatizaci. Nejvíc mě mrzí zkažený zákon o investičních  společnostech a fondech. Zakladatelům fondů bylo dáno právo nakládat s majetkem spravovaným jako se svým vlastním. Bylo tak porušeno kánonické pravidlo, že majetek spravovaný musí být oddělen od svého správce. Slušné fondy to věděly, že se to alespoň v interním účetnictví musí od sebe oddělit, a dělaly to. Ty ostatní toho zneužívaly -  z toho jsou dnes ti boháči.

Naše politická scéna je od předvolebního boje v roce 2010 plná hádek o velikost státního dluhu. Tehdy se jím dokonce mávalo jako strašákem, který nás dovede na řeckou cestu. Za jak velký problém ho považujete vy?

Problém české ekonomiky není v dluhu. Bylo by to fajn, kdyby byl menší, ale problém dluhu nehraje takovou roli. Výkon české ekonomiky je brzděn úplně něčím jiným. A to je netransparentnost a nepřívětivé prostředí pro podnikatele. Naše ekonomika je kriticky závislá na tom, jak se daří německé ekonomice, je na ní exportně závislá. Pokud bude německá ekonomika šlapat dobře, bude šlapat dobře i naše ekonomika.

U nás není problém v soukromém sektoru, ale v tom, co má za povinnost obstarávat stát. A tam narážíme na problémy s veřejnými zakázkami. Zakopaný pes je v listinné podobě akcií, ty jsou už všude ve světě zakázané, protože vlastníkům zajišťují anonymitu. Vytvářejí tak ideální prostředí pro korupci v oblasti veřejných zakázek, kdy například ministr dopravy může mít akciovou společnost, mít v ní majoritu, akcie v listinné podobě a dává si sám sobě zakázky. A není možné mu to dokázat, ani to zjistit, jestli to tak je. A nebyl samozřejmě sám. Řešení tohoto problému je jednoduchoučké, až primitivní. Stačilo by akcie v listinné podobě zakázat, ale nikdo se k tomu nemůže rozhoupat. Protože v tom kde kdo jede, kde kdo je má. Připomínám, že kupónová privatizace byla stavěna výlučně na zaknihovaných akciích.