Tak jsem byl zostuzen za svůj vlastní názor. Zradil jsem prý svou roli Antonína Maděry, protože jsem řekl, co si myslím. Vrátím se o pár let zpět. Svou práci jsem začal dělat těsně před sametovou revolucí. Těžko tedy mohu být nařčen z toho, že jsem si "zadal" s bolševikem. Podepsal jsem Několik vět, cinkal jsem klíči na různých prostranstvích, stávkoval jsem v divadle, hrdě jsem v lednu 90 tleskal na Hradčanském náměstí prezidentu Havlovi. Mimochodem, zvolenému bolševickým shromážděním. Vždy jsem podporoval pravici, vždy jsem byl ochoten veřejně podpořit vše, co by ukázalo zrůdnost komunismu.

Sedmnáct let jsem pracoval na Zdivočelé zemi. Čtyřiadvacet let se tu snažíme prosadit jeden z hlavních principů svobodné demokracie. Jak říká klasik: "Řekněte svůj názor bez bázně a hany! Dejte si!" Tak jsem si dal. No to jsem si dal! Možná si mnozí moji větu o prezidentských kandidátech špatně přečetli a domnívají se, že bych volil majora Zemana. (Teď mě napadá, že několik mých kolegů hrálo právě v tomto seriálu, stejně jako ve Zdivočelé zemi. Ale to se nepočítá, já vím.)

Nikdy jsem se nestyděl mít svůj názor. Nestydím se ani teď. Ale napříště si ho nechám pro sebe. Mediální hysterie, která se kolem volby hlavy státu strhla, mě jednak šokuje a jednak ve mně vyvolává pocit, že jde asi o hodně. Už chápu, proč je ve vyspělých demokraciích nevhodné ptát se ve společnosti na některé věci. Třeba na to, kolik berete nebo koho volíte. Vede to totiž k závisti a nenávisti. Což se ovšem u nás vehementně podporuje.

Podle vyjádření pánů Bočana a Stránského se domnívám, že oni budou volit pana Schwarzenberga. Já jim to schvaluji. Pokud bude zvolen, myslím si, že i on může být pro tuto zemi dobrým a přínosným prezidentem. (Ovšem trochu mě děsí, aby potom nevznikaly seznamy, kdo s kým může točit a kdo s kým ne, což už tady bylo a ty jsi to, Hynku, zažil na vlastní kůži).

Přes to přese všechno, co se píše, přesto, že mi ta extra silná slova vhánějí slzy do očí, a přesto, že mě to nesmírně zraňuje, zcela otevřeně a veřejně říkám, že si pánů Hynka Bočana a Jiřího Stránského nesmírně vážím a mám je rád. Jako lidi i jako umělce. A je mi nesmírně líto, že už spolu nikdy nebudeme dělat a že oni se mnou končí. Připadá mi to poněkud zdivočelé. A to nejsou kecy!!!

Martin Dejdar