Ronald Němec nám nechal nahlédnout také do svého soukromí. Co vlastně pro věřícího pravicového politika znamená období adventu a Vánoc? Jaké tradice dodržuje?

„Advent pro mne znamená radost. Čas, kdy se člověk snaží připravit na radostnou dobu narození Krista a s tím související dar Boha člověku. Proto si my dnes dáváme dárky. Je to symbol. Tradice se snažím spíše objevovat, než je dodržovat. Západní Čechy jsou na tradice velice skoupé. Ale mám užasnou manželku ze Slovenska, a tak je krásné naše tradice a jejich tradice objevovat. S manželkou zpíváme koledy, pečeme společně cukroví (já ujídám) a jezdíme společně po kamarádech.“

Pravidelný ministrant

Kromě dodržování adventních rituálů a objevování tradic pro něj toto období znamená zvýšení aktivit v kostele. Zajímalo nás, jak často nyní ministruje a zda je tato velmi náročná práce honorována? Ronald nám prozradil, že ministruje od malička od svých čtyř let, do kostela  chodí  po celý rok  pravidelně, každý týden dvakrát až třikrát, většinou do známého karlovarského chrámu svaté Máří Magdalény, občas do kostela v Rybářích a dodává: „Jsem vděčný Bohu za dobro, které prokazuje mně, mé rodině, přátelům. A tak se mu snažím každý den alespoň trošku věnovat. Pochopitelně v kostele to jde lépe.“ Na otázku, zda a jak je práce ministranta honorována, odpovídá šibalsky: „Jistě! Vatikánskými platidly. Bůh miluje každého z nás a v jeho domě to cítíte o trošku více. To je platba za službu Jemu. Dary duchovní i světské.“

Ať si pročtou dějiny!

Každého jistě napadne, co si hluboce myslící křesťan, který svoji víru pouze nedeklaruje, ale v praxi denně praktikuje, myslí o svých bezbožných souputnících v politice. A co by jim doporučil? „Aby si více pročetli dějiny. Aby četli řeckou filozofii a svatého Tomáše Akvinského. Důvod? Dnešní politik se domnívá, že prosperita národa spočívá jen v materiálnu. A naprosto vypouští duchovno. Nejde o náboženství. Jde o radost člověka v srdci. O morálku, o spokojenost se svým životem, národem. A to nám dnes chybí. A mně je líto lidí, kteří si spílají na to, že nemají na věci, ale nespílají na to, že nemají čas na sebe samé, přátele, rodinu.“

Pozitivní realista

Na dotaz, co ho v letošním roce, v našem bezbožném a materialisty založeném světě, nejvíce potěšilo a nejvíce zklamalo, odpovídá také překvapivě: „Nemám očekávání, která mne mohou zklamat. Říkám, že jsem pozitivní realista. Tedy, pokud se něco podaří, jsem tomu rád. Pokud se něco nevyvíjí dobře, ptám se, co já osobně mohu udělat proto to, aby to bylo lepší. A potěšilo? Hrozně moc věcí. Oženil jsem se. Mám úžasnou manželku, která mne miluje  a já ji, stará se o mne, dobře mi vaří a navíc studuje práva. Čekáme v příštím roce miminko, také bezva. A před pár dny dostal jeden pán po dvanácti letech invalidní důchod. Zachránil člověku život, sám ho téměř ztratil. Poznal jsem ho v létě. Chvíli to byl boj se státem, ale dnes ho již má, tak má radost. Také moji přátelé začali přemýšlet více do hloubky, což mne vždy potěší.“