"Kritizovat prezidentské milosti lze jakkoli," řekl Jakl ve čtvrtečních Dvaceti minutách Radiožurnálu. "Někdo by zásadně nedával milost cizincům, pachatelům násilných činů, recidivistům nebo by naopak snáze dával milost ženám, mladým lidem, lidem s rodinami. To je množství naprosto legitimních názorů. A vede to k tomu, že se někomu daný případ líbí a jinému ne."

Podle Jakla je důležité nejprve si uvědomit, co to milost vlastně je, než ji začneme kritizovat. "Milost, to není protéza soudů, není to součást justice. Pan prezident si klidně může hodit kostkou, komu ano a komu ne. Celý institut milosti je subjektivní. Milost přeci dostávají zločinci, usvědčení lumpové, lidé, co něco provedli – každá milost je v podstatě nespravedlivá." A není podle něj ani výrokem o míře viny.

Havel nezdůvodňoval, já bych taky nezdůvodňoval

Jakl se prezidenta Václava Klause zastával. Prý se v dobré vůli snaží vysvětlit své pohnutky, což by vůbec nemusel, a je za to pranýřován. "Předchozí prezident uděloval čtyřikrát tolik milostí a nedával žádná zdůvodnění, dokonce ani jména těch lidí a jejich zločiny," podotkl Jakl. "Čtyřikrát dokonce vyhlásil plošnou amnestii a nikdo se neptal, co za lidi tehdy propustili."

Prezident Klaus prý milosti konzultuje s nejbližšími spolupracovníky a své výstupy z jednotlivých polemik se snaží krátce vyjádřit zdůvodněním ke každému případu. Jakl, být prezidentem, by to nedělal. "Já bych to nezdůvodňoval vůbec," přiznal. "Pan prezident to v dobré vůli dělá a je tedy na každém, jak to bude vnímat, a to je vždy dvousečné."