Ministerstvo financí informovalo o tom, že loňský státní rozpočet skončil se schodkem 6,2 miliardy. Podle úřadu k lepšímu výsledku, než bylo plánovaných 60 miliard, pomohl efektivnější výběr daní a pokračující ekonomický růst doprovázený vysokou zaměstnaností a rostoucími platy, zmíněn byl i dodatečný pozitivní dopad kontrolních hlášení. Jak výsledek, který je druhým nejlepším od roku 1997, hodnotíte?

Na jedné straně je slyšet chvála, že je to téměř desetkrát nižší schodek, než byl schválen, a navíc druhý nejlepší výsledek od roku 1997. Jenže předloni svítil u rozpočtu přebytek 61,8 miliardy korun. A to navíc měl stát v loňském roce v ruce mnohem silnější trumf – rychlejší hospodářský růst. Česká ekonomika loni rostla téměř dvakrát rychlejším tempem než v roce 2016. Potíž je v tom, že zatímco celkové příjmy rozpočtu loni meziročně klesly o osm miliard korun, výdaje naopak meziročně stouply o 60 miliard korun! Je sice pravda, že rychlejší ekonomický růst se projevil na vyšších daňových příjmech, jenže na druhé straně z pohledu výdajů toho nejvíc opět spolkly sociální dávky. Suma sumárum, vracíme se ke smutnému konstatování, že ani v době vysokého ekonomického růstu nedokáže ČR stabilně tvořit přebytkové a dokonce ani vyrovnané rozpočty. Přitom je jasné, že rok 2018 se odehraje na pozadí slabšího růstu, než jsme viděli loni. Pak budeme marně vzpomínat na to, že jsme si měli v růstových letech vytvářet rezervy na horší časy.

Už druhý rok po sobě je výsledek hospodaření výrazně lepší, než se původně odhadovalo. Čemu to lze nejspíš přičíst? Záměrnému podhodnocování odhadu růstu české ekonomiky? Neschopnosti proinvestovat i to, co bylo naplánováno, jen loni o 22 miliard méně?

V obou letech byl důvod jiný. V roce 2016 šlo – trochu zjednodušeně řečeno – zejména o to, že jsme nečerpali evropské dotace a nemuseli je spolufinancovat. V roce 2017 šlo zase hlavně o podhodnocení naplánovaného rozpočtu. Bohužel, ani v jednom případě tedy důvodem nebyla větší šetrnost.

Podle srovnání agentury Bloomberg, které odráželo posilování měn vůči dolaru a euru v minulém roce, vyšla česká koruna jako druhá nejúspěšnější. Ve skutečnosti se po uvolnění kurzového režimu vrátila jen na úroveň, na níž už v minulosti byla. Dá se nyní vzhledem ke stavu české ekonomiky a signálům ČNB, že by chtěla navyšovat úrokové sazby, počítat ještě s dalším posilováním naší měny?

Ano, dá, ale spíš v první polovině tohoto roku. Pokud dojde na konci tohoto roku a v roce 2019 k propadu hospodářského růstu, nejspíš to pocítíme i v dočasně oslabujícím kurzu koruny. Nicméně když se na korunu podíváme z opravdu velkého nadhledu následujícího desetiletí a vyjdeme z předpokladu, že nepřijmeme euro, pak opět v průměru sázím na korunu silnější. Zdá se totiž, že konvergence k německé ekonomice, která kdysi fungovala, ale pak byla přerušena, se opět nastartovala. A právě ona je hlavním hybatelem silnějšího kurzu české koruny. Mimochodem, to je také silný argument proti přijetí eura – pro českou ekonomiku je přirozené mít dlouhodobě velmi pozvolna posilující měnu, snaha vyhnout se tomu ekonomiku deformuje k horšímu.