V textu „Testament švédského imáma“ například Miloš Zbránek líčí situaci v polovině 21. století a vzkaz muslima vnukovi takto: „I já, když jsem přišel do této země, strpěl jsem sociální dávky, a to, že nemusím chodit do práce, ale tím to končí! Na šaríi si sáhnout nedáme. Už jsme prosadili zákaz Vánoc a půlměsíc místo kříže na švédské vlajce. … Až naše věc vítězně skončí, musíš nějak naložit s bezvěrci. Jsem sice umírněný muslim, ale korán hovoří jasně, bude nutné je vyzabíjet. Zachovej si však lidskost. Vždyť mnozí ti hříšníci se nás tak zastávali, demonstrovali na naši podporu, ba trestali ty, kteří nás dehonestovali kvůli pár znásilněným ženským a zapáleným autům.“ V obdobných textech se pak terčem ironie stanou Romové nebo veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, kterou označil za nositelku marxistického světonázoru, jejíž „počínání potvrzuje, že učinit z marxisty ochránce lidských práv je stejně pošetilé, jako učinit z pyromana hlídače ve skladišti benzínu“. Již loni kvůli tomu soudce Zbránek čelil výtce ze strany předsedy krajského soudu, své texty ale na internetu publikoval dál, i když už se vyhýbal kritice ombudsmanky.

Miloš Zbránek se brání s tím, že má právo na satiru a svobodné vyjadřování – podle ministra Pelikána jsou ale zveřejněné texty za hranou a Pelikán si neumí představit, že by Zbránek mohl dál vykonávat svou profesi. K případu se pro ParlamentníListy.cz vyjádřili tři právníci.

Advokát Koudelka: Je to útok na svobodu projevu

S postupem ministra Pelikána vůči soudci Zbránkovi nesouhlasí brněnský advokát Zdeněk Koudelka, protože podle něj každý, včetně soudců, státních zástupců a jiných zaměstnanců státu, má ústavně zaručené právo na svobodu projevu. „Čin ministra hodnotím jako útok na svobodu projevu. I soudce má právo na veřejnou kritiku jiných státních představitelů. To, že někdo kritizuje veřejnou ochránkyni práv, je normální. Stejně jako je normální kritika vlády, státního zastupitelství i soudů. Jsme demokratický stát, ne totalitní. Rozsah svobody projevu je ukazatel charakteru státu. Zda je to stát svobodný, autoritářský či totalitní.“

Představitelé státu by se měli především starat o jeho dobré fungování, ne o omezení svobody projevu, myslí si dále Koudelka. „Též jsem dostal výtku od nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana za články, které upozorňovaly na nezákonnou manipulaci s příslušností státních zastupitelství a soudů v přípravném trestním řízení. Vzal jsem to jako projev arogance držitele moci, která se uplatňovala v době brežněvovské prokuratury. Ovšem i francouzský spisovatel Émile Zola byl francouzskou justicí postižen za svůj otevřený dopis prezidentu republiky upozorňující na manipulaci justice při nespravedlivém odsouzení kapitána Alfreda Dreyfuse. I dnes chtějí někteří moc zneužívat a nebýt za to kritizováni. Těmto nelze ustupovat. A pokud jde o rozšíření přílišné autocenzury, záleží na autorech. Je věcí autorské odvahy kritizovat kroky ministra, vedoucího státního zástupce a dalších, pokud útočí na svobodu projevu či zneužívají svou moc,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz

Stanislav Křeček: Zbránek měl zvolit pseudonym

K dění kolem výroků Miloše Zbránka se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil i zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček: „Staré přísloví říká, že není vhodné mluvit o provaze v domě oběšencově, takže asi já, který jsem některými obviňován z téhož, tedy z publikování názorů, které ,se nehodí‘ k mé funkci, nejsem vhodnou osobou ke komentování této záležitosti. Postup ministra Pelikána je jistě legitimní, má takovou pravomoc, má-li důvod, ale rozhoduje někdo jiný. Nicméně napadají mne tři problémy s tímto spojené: jaký je vztah názoru k vykonávané práci, na základě čeho rozhodují soudci a na čem závisí autorita justice. Mám jistě právo myslet si a publikovat názor, že je Země středem vesmíru a je placatá, ale pak asi nemohu být ředitelem planetária. Mohu svobodně publikovat názor, že Bůh není, ale pak asi nemohu být katolickým knězem. Kdybych si myslel, že lidská práva nejsou nic jiného než to, co jako vějičku ,dali kapitalisté lidem když už jim všechno vzali‘ (tuším že Proudhon), nemohl bych asi svoji funkci vykonávat. Souvislost mezi názory a vykonávanou funkcí nebo prací zde vidím,“ konstatoval Křeček.

„Nedávno jsem se setkal s výzkumem rozhodování soudců Nejvyššího soudu USA, ze kterého prý vyplynulo, že jejich rozhodování je ovlivňováno i tím, zda jsou ženami, černochy, katolíky nebo od toho, kdo je jmenoval. Pokud by soudce byl jen ,ústa zákonodárce‘ (Montesquieu), pak by byla situace jiná, ale není tomu tak. Může soudce, který napsal ,satirickou‘ povídku o nevhodně bílé Nesněhurce (jako v tomto případě) spravedlivě rozhodnout ve věci nebílých ,Sněhurek‘? Nebo jinak (ze své praxe): může soudce, který je majitelem činžáku, spravedlivě rozhodovat o žalobách nájemníků na majitele domu? V obou případech se domnívám, že ano,“ dodává zástupce ombudsmanky.

Autorita justice podle Křečka nespočívá pouze v rozhodování v souladu se zákonem. To by bylo prý málo. „ K vědomí ,spravedlnosti‘ rozhodnutí (a spravedlnost není nic jiného než vědomí občanů) přispívá také to, že občané oprávněně doufají, že se do rozhodování soudce v opatrovnické věci nepromítne to, že mu jeho vlastní bývalá manželka odmítá umožnit styk s dětmi, že spor o výpověď z nájmu nebude ovlivněn tím, že soudce ze svého činžáku včera vyhodil dva nájemníky. To není pokrytectví, to je zkušenost. Bez zkušenosti jednají jen děti. ... Kolega Zbránek si měl raději zvolit pseudonym...“

Místopředseda NS Fiala: Rozhodne senát, ne ministr

Místopředseda Nejvyššího soudu ČR Roman Fiala se konkrétně k případu soudce Miloše Zbránka nechtěl vyjadřovat, ale pokud jde o omezení soudců, řekl pro server ParlamentníListy.cz, že na jedné straně soudce může oficiálně vykonávat jakoukoli publikační a přednáškovou činnost, ale nesmí podle zákona o soudech a soudcích jak v práci, tak v soukromí zpochybnit vnímání své osoby z hlediska nezávislosti, slušnosti apod. Pokud jde o standardní postup v případech jako je ten týkající se soudce Zbránka, není u nás podle Romana Fialy precedens. „Nikdy jsem neslyšel, že by se něco takového u nás reálně řešilo. Ministr má kárnou pravomoc v tom, že může podat kárný návrh a může soudce postavit dočasně mimo funkci. Definitivní verdikt ale bude stejně na senátu, který o tom rozhodne, takže rozhodnutí není v rukou ministra. Mnoho kárných návrhů se nesetkalo v minulosti s úspěchem,“ řekl pro ParlamentníListy.cz místopředseda Nejvyššího soudu ČR Roman Fiala.