Odrazovým můstkem pro další díl debatního klubu se stala informace z konce dubna o tom, že Česká televize byla oceněna za zpravodajství z dění na Ukrajině v Novinářských cenách za rok 2014, kde zvítězila ve všech kategoriích audiovizuální žurnalistiky. Toto ocenění komentoval zástupce šéfredaktora zpravodajství a vedoucí zahraničního zpravodajství České televize Michal Kubal slovy: „Beru to jako ocenění reportérů v první linii, Miroslava Karase, Josefa Pazderky, Jakuba Szántó a dalších, ale především jako ocenění práce celého týmu zahraničního zpravodajství. Velmi si vážím toho, že hodnotitelé ocenili, jak se nám podařilo už na počátku informační války zajistit různorodé zdroje a vyvarovat se názorové zatíženosti.“

Odlišný pohled na Českou televizi od poroty udělující Novinářské ceny nabídli hosté debatního klubu, jimiž byli hudebník a spisovatel Petr Štěpánek, bývalý místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a Ladislav Jakl, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, jenž se jako poslanec České národní rady podílel na vypracování materiálu, který se stal pro Ministerstvo kultury podkladem pro zákon o České televizi. Poté působil jako vedoucí Úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, tedy jakéhosi předchůdce dnešní RRTV.

Česká televize nepatří koncesionářům, ale přes její redaktory zájmovým skupinám

Ladislav Jakl na úvod přiznal, že se nezabývá debatami o tom, že Česká televize slouží jako propagandistický nástroj, že jí protékají obrovské peníze ke konkrétním zájmovým skupinám. „A to proto, že i kdyby byly všechny tyhle naše připomínky někdy uplatněny, tak stejně nikdy nebude fungovat. Protože o České televizi stejně jako o každé zbytečné instituci platí jedna univerzální pravda. A ta zní, že i špatné věci jsou schopné vývoje, vyvíjejí se však vždy v ještě horší. A zakódovanost té špatnosti je v tom, že existuje něco nabalené na stát a okupováno víceméně příživníky toho státu, co má možnost disponovat obrovskými penězi a obrovskou propagandistickou silou v podstatě bez veřejné kontroly,“ uvedl Ladislav Jakl.

Petr Štěpánek to pochopil jako narážku na tvrzení, že není pravda, že Česká televize patří nám všem koncesionářům. „Česká televize má ve vínku, že není státní, ale není ani naše. A když něco leží na chodníku, tak se toho někdo zmocní. A já mám pocit, že Česká televize patří ponejvíce jejím zaměstnancům, respektive možná bych spíše řekl redaktorům nežli zaměstnancům,“ konstatoval Petr Štěpánek, že to je ta největší bolest veřejnoprávní televize. „Možná ještě více patří zájmovým skupinám, jež jsou na ně napojené a které je využívají jako svůj nástroj,“ doplnil ho Ladislav Jakl.

S veřejnými penězi se nakládá velmi neveřejně

Česká televize podle bývalého místopředsedy RRTV nenaplňuje to, co jí ukládá zákon, tedy být objektivní, vyvážená a všestranná. „A Rada České televize daleko více než zástupce nás, koncesionářů, funguje jako obranný val zájmových skupin. Záměrně neříkám politických stran, protože některé politické strany, myslím, mají zájem na tom, aby fungovala vyváženě, aby se nikomu nestranilo. Protože když je někdo nahoře, tak tam za dva roky nemusí být. Ale ona ponejvíce neslouží nějakému politickému zadavateli, nýbrž zájmovým skupinám,“ upozornil Petr Štěpánek a Ladislav Jakl podotkl, že není náhoda, když jso  zájmové skupiny po celých pětadvacet let spojeny s konkrétní zájmovou skupinou, která vidí svět velmi podobně a nepřátele vidí v podobných myšlenkách a podobných lidech.

VŠE O DEBATNÍCH KLUBECH ZDE

Dvojice diskutujících pak přešla k často probíranému tématu hospodaření České televize. „Já se obávám toho, že i když jde o naše veřejné peníze, tak se s nimi nakládá velmi neveřejně. A že ten faktický přehled o tom, kolik peněz komu a jak nateče, nemá ani Rada České televize, ani její dozorčí komise,“ poukázal Petr Štěpánek. „Vždy to budou takzvané měkké peníze, které nikomu nepatří. A nikdy, i když tam bude nějaký dráb a bude mít nastaveny kontrolní mechanismy, nepůjde o jeho peníze. A proto nikdy nebude jeho zájem na hospodaření takový, jako když svoje peníze kontroluje soukromník,“ připomněl Ladislav Jakl.

Vrátil se nám ústavní článek čtyři o vedoucí úloze

Povídání o zpravodajství veřejnoprávní televize zahájil Petr Štěpánek připomenutím výroku Michala Jankovce, který zazněl 4. února na zasedání Rady České televize. „Je to skutečně tak, že Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení. Česká televize se na to nesmí dívat tak, jako kdyby byla součástí současného Ruska, které nikdy žádné humanistické tradice v evropském slova smyslu nemělo. To bychom museli vystoupit z Evropské unie,“ uvedl tehdy radní Michal Jankovec.

Podle Petra Štěpánka se tím narazilo na největší mediální problém České televize a poznamenal, že tím se nám vrátil ústavní článek číslo čtyři o vedoucí úloze. „Divím se používání obratu kritické myšlení. To znamená, že nebudeme kritizovat nic z Bruselu. Ale budeme se hájit, že to je v duchu tradic evropského kritického myšlení, a proto nebudeme kriticky myslet,“ pozastavil se nad Jankovcovou úvahou Ladislav Jakl a tím, že už se ani nemluví o tom, že ve veřejné debatě jde o hledání pravdy. „Oni ji už mají. To jsou čistokrevná padesátá léta. Pravda už je a kdo by se zabýval pitváním něčeho, ten jde proti pokroku,“ upozornil Ladislav Jakl.

Metodou propagandy už nejsou jen manipulace a lhaní, ale i výběr témat

Na to navázal Petr Štěpánek tvrzením, že jsme dnes dospěli do doby, kdy existuje jeden jediný správný názor na integraci evropských států, na opoziční smlouvu, na Ukrajinu. „To mi připadá naprosto šílené. Říkám si, jestli by Česká televize, když už si ji tedy platíme všichni, neměla pokytovat stejný prostor nositelům nejrůznějších názorů. Tedy i těch, kteří si myslí, že tento způsob integrace států Evropské unie není zrovna nejšťastnější nebo že současná imigrace, která se na nás valí, má spoustu negativ nebo že v rámci ukrajinských událostí ne všechno spojené s Majdanem je super a že Ukrajině kyne jen světlá budoucnost, když si tam povraždí pár vlastních obyvatel. To je největší průšvih dnešní doby, že jsme zavaleni jedním jediným správným názorem a hustí to do nás za naše vlastní peníze,“ řekl Petr Štěpánek.

„Dnešní metodou propagandy už nejsou jen samotná manipulace a lhaní, ale už výběr témat, z nichž se najednou učiní  hlavní témata,“ konstatoval Ladislav Jakl a jeho kolega v diskusi podotkl, že se nastolí agenda a o té se mluví a o té se píše, což každou neděli pronáší Václav Moravec slovy „a o čem se po dnešku bude mluvit“. Při manipulaci s divákem však nejde jen o nastolování agendy, ale také o výběr hostů. „Když se hovoří o Ukrajině či o Rusku, tak jsou jako obhájci Putina nebo spolčenců téměř pokaždé zváni zástupci KSČM. Jako by negativní názor na to, jakou Evropská unie dělá východní politiku, měli jenom komunisté. Přitom jiný názor na Majdan, na Ukrajinu, na Rusko má spousta pravičáků, ale Česká televize vytváří dojem, že kritický názor mají jenom komunisté,“ všiml si Petr Štěpánek.

Kdo vysloví kritický názor na USA, je hned označen za Putinova agenta

Ladislav Jakl k tomu uvedl, že když někdo vysloví kritický názor na USA, na konkrétní zahraniční kroky americké vlády, je hned považován za protiamerický element. „Já sám jsem člověk velmi proamerický, velký přítel Ameriky a americké kultury, mám Ameriku rád, rád tam jezdím, a proto jsem velmi kritický k její současné vládě,“ vysvětlil svůj postoj ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause. „To jsme na tom skoro stejně. Přesto se obávám, že oba dva jsme v očích  mainstreamu protiameričtí, proruští nebo dokonce Putinovi agenti,“ přisadil si Petr Štěpánek.

Česká televize si podle něj vytváří alibi tím, že je do jejích diskusních pořadů sem tam připuštěn nějaký jedinec, aby také řekl alternativní názor. „Konkrétně třeba přijde Petr Robejšek, který říká velmi rozumné věci a bývá hostem v České televizi, takže není to tak, že by jiné názory nezazněly. Jenomže poměr mezi tím, že zazní tento názor a ten preferovaný, je šílený. Kdysi, když se hovořilo o tom, že Česká televize je v područí Bakalově, jsem si dělal soukromou statistiku, že jsem si jeden měsíc dělal čárky, kolik hostů do Událostí, komentářů bylo pozváno z Bakalovy stáje a kolik z jiných stájí. To bylo naprosto šílené číslo,“ prohlásil Petr Štěpánek.

Zpravodajství je ghetto, jehož osazenstvo si myslí, že to dělá dobře

„Nejstrašnější je, že Česká televize, tedy její zpravodajství je takové ghetto, v němž si ti lidé o sobě myslí, že to dělají dobře. K výběru hostů řeknou, že je zvou proto, že jsou nejlepší. Ale oni nejsou nejlepší, jsou jen stejné krevní skupiny, názorově s nimi souzní. Ale potom se ta společnost polarizuje, čehož důsledkem je i to, že máme rozdělenou republiku, když se volí prezident. Máme jakýsi plebejský venkov a potom máme tu patricijskou Prahu, jenomže ono je to všechno přece o dost komplikovanější. A v okamžiku, kdy hlavní informační instituce v zemi spoluvytváří tuhle atmosféru, je to špatně. Protože ona tu atmosféru vytváří i za peníze toho plebsu. A proti němu,“ vysvětlil bývalý místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Ladislava Jakla by zajímalo, jak se těm, kteří se nesou na této vlně, chodí na demonstrace a manifestace podporované provládními a většinovými médii, jak se cítí, když si zakřičí to, za co je každý pochválí. „Dělá jim dobře, že se přimknou k většinovému proudu, a mají pocit, že patří na tu správnou stranu, patří k těm silnějším, větším. A ty druhé mají chuť už jenom rozšlápnout svojí botou. Jenom bych se jich chtěl zeptat, zda jim to dělá dobře, zda se cítí komfortně. Já bych se cítil blbě, kdybych šel někam na akci, kterou propaguje Česká televize a šest dalších médií jako správný postoj. Stejně tak bych se cítil blbě, kdybych podepsal petici, která má největší mediální podporu,“ přiznal Ladislav Jakl.

Svět by byl lepší bez České televize, za mizernou službu se neplatí

Myslí si zároveň, že na nemoc České televize žádný lék není. „Muselo by se úplně nejdříve změnit společenské klima, a to by se eventuálně promítlo do receptu, co s Českou televizí. Ale nemyslím si, že v rámci současného klimatu je s touto institucí možné něco dělat. V některých jemných parametrech se dá něco dělat s penězi, posunout něco nějakou kontrolou, je možné přistřihnout absolutní nezodpovědnost a bohorovnost některých rozhodovacích procesů a některých lidí, to možná ano. Ale ta instituce má zakódovánu samotnou definici se nějak chovat podle své genetické výbavy a bude se tak chovat vždy, dokud bude existovat. Proto jsem přesvědčen, že lepší by byl svět bez ní,“ konstatoval Ladislav Jakl.

Petr Štěpánek se pochlubil, že nedávno do jednoho komentáře napsal, že Českou televizi je třeba vyhladovět. „Ale zákonem je to přikázáno, že tam musíme posílat peníze, i když televize neplní funkci, kterou ze zákona má, a spousta lidí si myslí, že funguje proti nim, proti jejich zájmům a že mají právo na občanskou neposlušnost. Ale obávám se, že si k ní žádná politická strana nedovolí vyzývat. Myslím si však, že zavřít finanční kohout je jediný nástroj a teprve potom by se začalo něco dít. Jsem zvědav, jestli se na politické scéně najde někdo, kdo to zvedne, tu nespokojenost s tím, jakým způsobem a za naše peníze nás Česká televize obhospodařuje. A jestli si někdo dovolí říct, že takhle ne a že za mizernou službu se neplatí,“ uvedl na závěr debatního klubu Petr Štěpánek.