Hledat pravdu v kauze Diag Human je vážně těžké, dokonce přetěžké. Své o tom ví Tomáš Cikrt, který býval pravou rukou a zároveň mluvčím někdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Cikrt se s kauzou ale seznámil ještě předtím, než začal pracovat na ministerstvu, a to v době, kdy psával coby redaktor do Zdravotnických novin. Když však začal působit ve funkci mluvčího na ministerstvu, sneslo se k němu o kauze tolik informací a materiálů, že už tehdy si uvědomil, že to je vážně na knihu...

„Diag Human nespravedlivě obviňuje Tomáše Julínka, že podepsal něco, co neměl, a to mne zaujalo jako první a chtěl jsem tak primárně nejprve vyvracet tuto lež. A pak jsem si říkal, že jsem se tím zabýval už tolik, že jsem se tím začal zabývat ještě víc a začal jsem tak ke kauze provozovat web pod názvem anikorunu.cz. A takto se mi posbíralo tolik materiálů, že jsem se rozhodl k tomu vydat i knížku,“ vysvětlil k tomu při křtu knihy Krev a peníze ParlamentnímListům.cz Cikrt.

I podle něj je velmi těžké v kauze hledat pravdu, neboť celý příběh kolem dlouholetých pří a dohadů a soudních sporů státu se společností Diag Human začal velmi nenápadně, a to na základě jedné jediné věty bývalého ministra zdravotnictví Martina Bojara. Ten totiž napsal na začátku devadesátých let informační dopis dánské firmě NovoNordisk, že nevyhrála ve výběrovém řízení na národního zpracovatele krevní plazmy proto, že spolupracovala právě s firmou Conneco, což je předchozí jméno firmy Diag Human. Jenže tím se vše rozjelo.

Bojar se zachoval dobře

„Bojar ale nic neudělal, jen ochránil krev dobrovolných dárců. Naopak se v této věci zachoval velmi dobře,“ naznačil Cikrt, když při křtu své dílko novinářům a hostům představoval. Vysvětlil tím zároveň první mýlku médií o tom, že je to právě Bojar, který za vše může.

„Pes je zakopaný v tom, že kdysi jeden šikovný právník dokázal najít spoluhráče na straně státu a společně pak vytvořili tuto kauzu – to byl rok 1996. To, co bylo předtím, byla jen ke všemu dalšímu záminka. A to, co bylo potom, je nedůležitý balast, který se na to nabaloval,“ zmínil Cikrt dále pro ParlamentníListy.cz. Zdůraznil přitom, že kdyby se řešila podstata kauzy dnes, a bylo by to u soudu, tak je to vyhrané. Spor se totiž řeší formou rozhodčího řízení ad hoc, namísto běžného soudního obchodního řízení.

„Tím, že to trvá dvacet let. a tím, že tam některé vlády udělaly chyby a navíc i sociální demokraté už firmě kdysi vyplatili 327 milionů a uznali tak část sporu (na základě mezitímního rozhodčího nálezu - pozn. red.), tak se s tím dnes nedá už nic moc dělat. Ale jsem přesvědčen o tom, že stát vyhraje ten zbytek, to znamená, že nebude daňový poplatník platit Diagu miliardy. K tomuto přesvědčení mne vede jednak studium materiálů a faktů, a jednak i to, jak se ten spor vyvíjí v posledních letech a měsících, kdy stát zaznamenává jeden úspěch za druhým,“ dodal Cikrt.

Kdo je tím padouchem?

Při křtu svého knižního díla se ale dopustil i milého náznaku. Totiž podle něj je v knize i to, co chybělo naopak v knížce Jana Urbana "Tunel plný krve", kterou vydal Urban jako oficiální spolupracovník Diagu v roce 2007. O co jde?  O hledání faktu, kdo je - myšleno v uvozovkách – onen největší padouch, který chce na státu „vydělat“ deset až dvanáct miliard korun. Na takovou částku totiž odsoudili stát arbitři v konečném rozhodčím nálezu, který ale v těchto měsících přezkoumávají ještě jiní rozhodci v takzvaném přezkumném rozhodčím řízení.

„Já jsem nenapsal, že je Josef Šťáva lhář a podvodník, ale některý čtenář by k tomuto závěru mohl po přečtení knihy dojít,“ zvolal totiž těsně před pokropením knihy vínem Cikrt. Prý si je ale vědom toho, že by ho mohla firma Diag Human a taktéž její nejhlavnější právní zástupce Jan Kalvoda za tato slova zažalovat, ovšem nebojí se toho.

Hrozba žalobou je PR strategie Diagu

„Diag jen vždy planě vyhrožoval všem, co o kauze psali jinak, nežli chtěli oni. Mně vyhrožovali žalobou taktéž několikrát, avšak nikdy to k soudu nedali. Takové výhrůžky ale už skoro patří do součásti PR strategie Diagu,“ dodal s úsměvem Cikrt.

Co v publikaci, o níž sám Cikrt říká, že patří mezi literaturu faktu, čtenář najde? Tak třeba jak se dělala arbitráž po česku, jak to bylo vlastně kolem obchodu s metachalonem, což je látka, kterou se snažila na začátku devadesátých let vyvézt nezákonně do afrického státu Lesotho firma Conneco, a třeba i to, který Diag je který.

Kdo je totiž do kauzy zasvěcený, tak ví, že Josef Šťáva vlastnil nejenom firmu Diag Human, a. s., ale i Diag Human, s.  r.  o., Diag Human A.G. a mnoho dalších jiných firem. Stejnojmennou firmu také vlastnil ve Švýcarsku a dnes se firma Diag Human SE – podle zjištění ParlamentníchListů.cz je ale údajně tato společnost nemajetná – objevuje v tiskových zprávách pro novináře. Diag Human SE má mít podle těchto zpráv své sídlo v lichtenštejnském Vaduzu.

Kniha podle samotného Cikrta nabízí ale i nová odhalení, neznámé skutečnosti, překvapivé souvislosti byznysu s lidskou krví, ale také zbraněmi a jedovatými odpady. "Čtenáři se mimo jiné dozví, co pokazilo a čím přispělo přes dvacet ministrů zdravotnictví, kteří úředníci náš stát poškodili a jak obstála známá jména jako Jan Stráský, Vladimír Špidla či Miroslav Kalousek a dalších cca 90 postav... Knížka se snaží najít odpověď i na otázku, jakou roli v kauze hrají členové či spolupracovníci StB a vojenské kontrarozvědky. Odkazuje na cca 170 nejzajímavějších dokumentů, které si mohou čtenáři následně prostudovat na webových stránkách www.anikorunu.cz," doplnil na závěr Cikrt.

Diag se obrátil na zahraniční soudy

Shrňme si ale ještě fakta o kauze, v níž se Diag Human formou rozhodčího řízení ad hoc domáhá na státu odškodnění za údajně překažený obchod s krevní plazmou. Podle tvrzení Diagu firmě arbitři v roce 2008 přiřkli 8,9 miliardy korun v konečném rozhodčím nálezu, který je prý navíc pravomocný, neboť se proti nálezu odvolali lidé, kteří k tomu neměli pravomoc - v tomto případě přímo ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Miloslav Vaněk.

Diag tak proto chtěl po Česku okamžité proplacení přiznané částky, kvůli čemuž se obrátil na soudy v zahraničí s požadavkem exekuce na majetek českého státu. Jenže český stát naopak v té době tvrdil, že nález pravomocný není a spor tak má podle něj pokračovat v přezkumném rozhodčím řízení, což se nyní děje.

Česko skoro všude vyhrává

Společnost zažalovala stát například ve Švýcarsku – loni v létě švýcarský federální soud odmítl odvolání firmy Diag Human SE ve sporu s Českou republikou o údajně překažený obchod s krevní plazmou a Česko zároveň uspělo ve sporu v Ženevě. Společnost ale zažalovala kromě Švýcarska Česko i u soudů ve Francii, v Rakousku, v Lucembursku a ve Velké Británii. Jenže téměř všude náš stát soudní žádosti Diagu na exekuci majetku českého státu zvrátil. Předloni v létě naopak sama firma stáhla návrh na exekuci ve Spojených státech.

Jak již bylo řečeno, spor mezi českým státem a firmou Diag Human (původně Conneco, a. s.) vznikl ohledně zakázky na obchod s krevní plazmou, která měla být realizována na začátku devadesátých let. Ministerstvo zdravotnictví ale odstoupilo od smlouvy s Conneco na dodávky krevní plazmy a následně sdělil tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar dánské firmě NovoNordisk, že „je pochybnost o solidnosti“ zmíněné firmy; ta až později patřila Josefu Šťávovi. Firma NovoNordisk na základě toho pak odmítla s Diag Human spolupracovat. Diag se ale právě kvůli tomu od roku 1996 formou rozhodčího řízení pře s českým státem o náhradu ztrát, které prý měly vzniknout na základě poškození dobré pověsti a následné ztráty zakázek.

Celá anabáze kolem arbitráže měla mezník předloni a loni, kdy soudy v Česku potvrdily jmenování tří rozhodců do přezkumného rozhodčího senátu. Jsou jimi ekonom Jiří Schwarz, někdejší děkan plzeňské Právnické fakulty Milan Kindl a předseda Hospodářské komory ČR Petr Kužel. Arbitři mají podle zjištění ParlamentníchListů.cz nyní plné ruce práce a možná se verdiktu o tom, zda má ještě stát něco Diagu vůbec platit, nebo naopak zda Diag bude muset zaplatit státu, dočkáme tento rok.