Několik cestujících se ozvalo serveru ParlamentníListy.cz s tím, že v pětatřicetistupňovém vedru se kvůli neschopnosti dvou lidí domluvit museli pomalu vařit v rozpáleném rychlíku skoro půl hodiny pár kilometrů před nádražím. Za vším je zřejmě chyba komunikace dvou firem - Českých drah (ČD) a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), respektive dvou, tří lidí.

Nechali je v rozpáleném vlaku desítky minut

„Zůstali jsme odpoledne trčet asi šest kilometrů před nádražím v Táboře, na konci Chotovin. Nikdo nevěděl proč. Slunce pražilo, lidi se ovívali, sotva dýchali. Plný rychlík lidí. Po deseti minutách přišla průvodčí a všem řekla, že vlak pojede nejdříve za deset minut, někdo v části Čekanice urazil návěstidlo a vlak nemůže pokračovat, protože strojvůdce s dispečerem se nemohou jinak domluvit. To jsme si s manželem už ťukali na čelo a řekli druhé průvodčí, že snad mají mobily. A ona řekla: 'Víte paní, ale na ČD a SŽDC to takhle moc nefunguje, to byste koukala, jaké složitosti my tu máme a musíme trpět…',“ svěřila se žena staršího věku s manželem.

Stejnou zkušenost měl pan Ladislav, který s těhotnou manželkou a dvěma malými dětmi cestoval z Prahy domů do Tábora. „Zoufalství, šlendrián, bordel, zmatky, neschopnost. České dráhy bych nechal vyházet. Přeci se musí umět domluvit. My chápali, že vlak bez návěstidla jet nemůže, mohl by se srazit s jiným, ale nechápal jsem, proč trvá 25 minut, než se domluví strojvedoucí s dispečinkem. Navíc v tu chvíli se z druhé strany, od Tábora, přiřítil rychlík na Prahu. Tudíž trať musela být volná a bezpečná. Takže, abych tu doslova schizofrenní situaci shrnul – náš vlak musel trčet skoro půl hodiny na rozpálené výhni a nemohl šest kilometrů dojet na nádraží, ale rychlík od Tábora mohl být na Prahu puštěn,“ rozčiloval se logicky muž středního věku.

Celá situace se může zdát o to komičtější, že kvůli zřejmě zbytečně stojícímu rychlíku v polích musely na nádraží v Táboře čekat nejméně další dva vlaky, přípoje, které nabraly také nejméně čtvrthodinové zpoždění, a v nich seděly také desítky lidí.

Chybí komunikace?

„Než aby se dva tři lidé domluvili po mobilech nebo vysílačkách, nechají tolik cestujících v nejistotě a v naštvanosti. Není to poprvé. Vlakem jezdím často a podobných situací zažívám víc. Proto říkám, České dráhy jsou nejstrašnější státní firmou, černou dírou na peníze. Stále zdražují, ruší spoje, ale služby jsou čím dál horší. A v jedenadvacátém století se nejsou schopni lidi během pěti minut domluvit. Když mohl jet vlak na Prahu, zcela jistě mohl náš vlak dojet do stanice,“ míní cestující.

Průvodčí ve vlaku, i v dalším na táborském nádraží, pak lidem, kteří si postěžovali, že je nechali stát zbytečně v polích, bez skrupulí řekla: „A to buďte rádi, že nevíte, co se na dráze všechno děje za kašpařiny. To byste se z toho zbláznili. Na dráze dělám třicet let a takové zhovadilosti jsem neviděla. Jenže o tom rozhodují lidi, kteří jezdí limuzínami, sedí za stolem, v kravatě, a nemají ponětí, co se děje. Vymýšlí inovace, aby se takzvaně ušetřilo, ale ono to pak stojí dvakrát tolik, o naštvanosti cestujících, kteří se zlobí logicky na nás, nemluvím. Denně slýcháme nadávky, urážky, a nemůžeme za to.“ Druhá na peróně se ještě přidala.