Všechny nemocnice jsou přeplněné, omezily velké množství péče, oddělení se transformovala na covidové jednotky, nedělají se operace ani složitější vyšetření. „Veškerá kapacita je soustředěná pouze na covid a zachování určité minimální rezervy pro skutečně život ohrožující stavy jako infarkty, mozkové mrtvice, náhlá příhoda břišní, autonehody a podobně. To pochopitelně platí pro všechny nemocnice v republice a přeplněnost se mění podle epidemie. Na začátku roku byla nejhorší situace v Kraji karlovarském, v Chebu, Sokolově, Trutnově. Poté to byl Královéhradecký kraj, následně Liberecký, Středočeský kraj, Praha a teď se vlna posouvá na Moravu,“ vysvětlil Milan Kubek. 

Nedoléčení pacienti putují domů, oficiálně neinfekční zůstávají na přístrojích

Které konkrétní nemocnice jsou na tom nyní nejhůře, konkretizovat nechtěl: „Nechci nějakou nemocnici vytahovat z klobouku. Ve všech nemocnicích to vypadá stejně. Pacienti leží s covidem na odděleních, která byla určená na léčbu úplně jiných nemocných, a personál padá únavou. Nedodržuje se zákoník práce samozřejmě, jde o nouzový režim a zdravotnictví v něm funguje už šest měsíců,“ popsal redakci. Výjimkou bohužel nejsou přistýlky. Zdravotníci se snaží pacienty transportovat mezi nemocnicemi, tak aby těm nejpřetíženějším odlehčili. Zároveň propouštějí domů nedoléčené pacienty, a alespoň před víkendem se tím pokoušejí vytvořit nějakou rezervu lůžek.

Aktuálně je v Čechách na 9 500 hospitalizovaných pacientů, z toho dva tisíce jsou ve vážném stavu. „K těmto pacientům je třeba připočítat několik tisíc dalších pacientů, kteří jsou hospitalizováni kvůli covidu, avšak jsou už vyřazeni ze statistik covidové kategorie po dvaceti dnech jako neinfekční. Ale pacientů, kteří v nemocnicích zůstávají, je několik tisíc a často v poměrně vážném stavu, mnohdy na nejrůznějším stupni podpory životních funkcí,“ doplnil prezident České lékařské komory.

Nikdo nechce být dezertér

Ačkoliv personál podle jeho slov padá únavou, nikdo podle něj nechce být dezertér. Jako součást kolektivu týmově pracují na hranici svých sil, což není možné dlouhodobě vydržet. Přikládá to chybně zvolené strategii, která spočívá v promořování a omezování hospodářství. Sice dlouhodobě, ale tak, aby zdravotnický systém vydržel. „Ta strategie je špatná, přináší obrovské množství mrtvých, obrovské ekonomické ztráty a rozděluje společnost, protože některé skupiny lidí nesou větší náklady boje s epidemií než jiné. Správná strategie je pokusit se razantními opatřeními snížit množství nemocných na minimum a nastavit režim skutečně hygienické a epidemické kontroly, trasování kontaktů, karantény a podobně,“ tvrdí Milan Kubek s tím, že epidemii prostě nemáme pod kontrolou.