„Pražský hrad a jeho historie má vnitřní magickou sílu, která působí na všechny. Lidé, kteří na něm začnou úřadovat, si užívají, přeceňují vlastní důležitost a zlobí,“ řekl Miroslav Štěpán s tím, že nynější prezident Miloš Zeman přes svou ješitnost ještě pořádně zlobit nezačal. Naopak vyzdvihl skromnost posledního socialistického prezidenta Gustáva Husáka.

Síla Pražského hradu

Hrad má podle generálního tajemníka Strany československých komunistů podivnou přitažlivost. „Má latentní fascinující sílu v tom, že se tam i normální člověk může stát člověkem nenormálním. Prochází se po obrovských sálech, kdykoliv mu přinesou šampaňské, jí u dlouhých prostřených stolů, vyperou mu trenky. Jen málo lidí tohle neovlivní. Někdo si začne připadat důležitý, jiný mocný, další se snaží být spasitelem a léčí národ od minulosti,“ rozvedl Štěpán zdánlivě obecně.

Poslední prezident před listopadem 1989 prý takový nebyl. „Husák tohle neměl. Jako komunista se svým těžkým životem počínaje odsouzením k trestu smrti a konče ztrátou manželky se upjal na jiný barák. Na tehdejší sídlo ÚV KSČ. Do funkce prezidenta byl jaksi předurčen a nebyl nenažraný. Havel, Klaus i Zeman si asi dvacet let dopředu nedokázali představit, že se stanou prezidenty. Mohli si to myslet pod peřinou, ale to je tak všechno. A to společně s vymezeným funkčním obdobím působí tak, že si postu až moc užívali a libovali si v důležitosti. Fenomén československý či český prezident si ale v podstatě zaslouží vědecké zkoumání třeba v oboru psychologie,“ doplnil.

Alkohol a moc na Hradě

„Dal jsem si panáka s Gustávem Husákem, ale nikdy jsme se neopili. Prezident by se neměl moc opíjet a měl by být zdravý. Třeba ve Spojených státech amerických by pijan a fyzicky slabý muž prezidentem být nemohl. Tady vládne zvláštní morálka v tom, že se většina prezidentů chovala spíše jako králové, protože Pražský hrad se nikdy nestal pouhým nejvyšším úřadem země. Vše je tam naddimenzované. Václavu Klausovi zpočátku ty velké prostory vadily, ale pak se mu v nich zalíbilo,“ podotkl Štěpán.

Miloše Zemana posuzuje dost opatrně. „Zeman ještě moc nezazlobil, ale má k tomu našlápnuto. Trpí nedostatkem sebereflexe, nestrpí porážku a v takovém rozpoložení se dříve nebo později začnou dělat fatální chyby. Nyní se jich skoro vyvaruje. Přesto nevím, proč v Rakousku mluvil svou špatnou angličtinou a nehovořil česky. Dobrý překladatel by to zvládl lépe. Nebo ty jeho bonmoty, někdy už jsou dost trapné. Třeba když se při návštěvě Berlína zeptal dvou novinářek, jestli jsou z Al-Káidy nebo Hamásu. Může to být ale horší. Dokážu si představit, jak ho naštvali v Evropském parlamentu, když někteří poslanci protestovali proti jeho stylu prezidentování,“ sdělil a naznačil, že by se mohla později začít Zemanova náklonnost k Evropské unii z těchto důvodů vytrácet.

„Zeman nepochopil, že jeho velké vítězství ve volbách nebylo výsledkem úsudku většiny občanů, že je nejlepší a nejmoudřejší v zemi zdejší. To je špatné,“ zakončil. Podle komunisty Miroslava Štěpána, jenž byl jako jeden z mála exponentů bývalého režimu odsouzen do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele v průběhu Palachova týdne roku 1989, byly první přímé volby prezidenta o tom, aby se na Pražský hrad nedostal Karel Schwarzenberg.