Právě jste na Kavkaze. Pohybujete se v oblastech jako Írán, Ázerbájdžán, Náhorní Karabach, Arménie, Gruzie... Cítíte se bezpečně v souvislosti se situací v Británii? Dá se vůbec srovnat bezpečnostní situace v těchto dvou odlišných regionech? 

Není to tak dávno, kdy jsem byl v Manchesteru, takže srovnávat se dá velice dobře. Zatímco v Íránu nebo Náhorním Karabachu se člověk cítí bezpečně, v Manchesteru to bylo jiné. A to nejen v souvislosti s nejnovějším, a rozhodně ne posledním útokem v Evropě. 

Když se podíváte do historie, pak vidíte, že jak Británie, tak státy Blízkého východu a Střední Asie jsou na tom úplně stejně. Byl tam mír, pokud společnosti byly homogenní národnostně i nábožensky; a je tam válka, když dojde k útoku cizího národa či víry zvenčí (jako vždy v historii) nebo zevnitř (jako nyní ukazuje multikulturalismus). 

Vezměte si jako příklad staré Arménské království, kulturu starou několik tisíc let. Zatímco ve střední Evropě se idioti tloukli šutry, v Arménii stavěli chrámy jako nikde jinde na světě a psala se literatura. Pak díky tomu, že se neubránili nájezdům silnějších sousedů, se Arméni museli smířit s tím, že je ovládají jiní, od Peršanů až po otomanské Turky. No a jak už to na celém světě chodí, když jsou dva a více kmenů na jednom území, je to jen otázka času, než dojde k bodu zvratu, kdy životaschopnější kmen vyvraždí muže a přivlastní si ženy toho slabšího. Tak to na světě vždycky bylo a vždycky bude, ať už si multikulturalisti myslí o té své ideologii míšení ras a národů, co chtějí. To prostě nefunguje a jen zločinec dopravuje na vlastní území příslušníky jiného národa, rasy či víry. 

V Británii ale přece neprobíhá válka, navíc ojedinělé útoky neprovádí někdo zvenčí, ale naopak rodilí Britové, jak se zdá z aktuálních informací.

Ale to je přece o to horší, ne? Mně je jedno, jestli nějaký Salman je Pákistánec nebo Afghánec v první nebo páté generaci. Potvrzuje to jen teorii o tom, že ti lidé se tam nemůžou cítit šťastni ani v několikáté generaci. Divíte se jim? Srovnejte nádherné pákistánské vyhřáté hory s nudnou a deštivou krajinou ve Walesu… teď to trochu zveličuju. Ale mě nezajímá, jestli ten člověk má britský pas. Mě zajímá, jestli je Velšan, Ind, Polák nebo Litevec. V Británii probíhá válka, jen to tak na první pohled nevypadá. Ten model je všude stejný: 1. Mírový stav jednoho národa a jedné víry – 2. Okamžik, kdy dochází k infiltraci jiného národa a jiné víry – 3. První konflikty poté, co nový kmen dosáhne jistého stupně infiltrace – 4. Bod zlomu a etnická/náboženská čistka – 5. návrat do bodu jedna. 

Takový Náhorní Karabach je nyní krátce po bodu 4, kdy na počátku devadesátých let došlo k válce a etnickému i náboženskému vyčištění regionu. Dnes se uvnitř Karabachu i na druhé straně uvnitř Ázerbájdžánu cítíte naprosto bezpečně. Osobně jsou Turci z Ázerbájdžánu i Arméni z Karabachu skvělí lidé. Turci si to bohužel komplikují svou islámskou ideologií, ale to je jejich volba. Pokud tuto ideologii nechtějí exportovat ven, já s ní nemám vůbec žádný problém. Dokonce zastávám názor, že islámská ideologie je pro některé regiony přínosem. 

Británie je o krůček pozadu, je teprve v bodě 3. Dochází k prvním konfliktům poté, co nové kmeny dosáhly jistého stupně infiltrace a někteří začínají mít pocit, že to trvá moc dlouho a je to třeba urychlit. Bod zlomu a etnické čistky budou dalším bodem; a já nejsem přesvědčen o tom, že vítězem bude Angličan a Velšan. Ale tento stav může trvat desítky i stovky let, než dojde k bodu zlomu. 

Podívejme se sami na sebe. Bod dvě a tři, kdy se mezi nás infiltroval germánský kmen, trval skoro 600 let. Vydrželi jsme to dlouho. Bod zlomu a etnická čistka přišly náhle v rozmezí let 1938–45. Jen díky příznivé geopolitické situaci se nám to podařilo otočit a etnicky byl odražen dobyvatel. Dnes jsme v bodě 1, kdy na našem území mírově funguje jeden národ. Bohužel, kolotoč nezastavíte, zase tady jsou užiteční idioti, tentokrát hlásají multikulturalismus, k infiltraci nedochází zvenčí, změnili taktiku a chtějí nás infiltrovat zevnitř. A vše se bude opakovat… 

Ale to můžeme probrat, až se vrátím domů do Slezska a na Moravu.