Generální sekretář ČBK pak europoslanci položil 20 otázek, v nichž vyjadřuje nejasnosti a nepodložená tvrzení vůči katolické církvi.

Europoslanec Miloslav Ransdorf v článku publikovaném v ParlamentníchListech.cz zpochybnil, že církve kdy majetky vlastnily. Měly je prý pouze ve správě, a tudíž je nemohly svobodně pronajímat ani prodávat. V textu se Ransdorf podle svých slov pokusil shrnout historii tzv. církevního majetku a to, jak s ním v průběhu časů nakládali panovníci a stát.

„Místo toho, aby vláda předložila promyšlenou koncepci, jak napomoci uspokojování náboženských potřeb našich občanů, jsme bezmocnými svědky toho, jak se církev stává součástí rozsáhlého vlastnického převratu, který u nás stále ještě probíhá. Věřící zatím viditelně nezískali nic a velká část římských katolíků je proti takzvaným restitucím, za nimiž se rýsuje obrovská šance pro spekulanty. S překvapením jsem zjistil, že hlavní ekonom arcidiecéze Karel Štícha funguje v realitních firmách, které se mají celým procesem zabývat,“ píše Miloslav Ransdorf.

• Článek europoslance za KSČM Miloslava Ransdorfa můžete číst ZDE

Komunista konstatoval, že v případě tzv. církevních restitucí nejde o restituce. „K majetku přichází někdo, kdo ho nikdy v pravém slova smyslu nevlastnil.  Církve jsou v moderní době pokládány za objekt podřízený právu, které ustanovuje stát. Předložený problém měl a má ale také historické souvislosti - církev statky nevlastnila, ale mohla je užívat,“ míní.

„Po roce 1990 sehrála římskokatolická církev významnou roli v tom, že vytvořením ekonomické základny pro politický klerikalismus posílila konzervativní proudy v ČR a upevnila vlastnický převrat v naší zemi. Ve svém důsledku se tato kalkulace obrací nejen proti zájmům občanů ČR, ale i proti jejich mnohokrát vyjadřovanému přesvědčení. Toto zjevné překročení mandátu by nebylo možné, pokud by existovala reálná trestní odpovědnost politiků v České republice,“ je přesvědčen poslanec Evropského parlamentu Miloslav Ransdorf.

Ransdorf prý vykopal válečnou sekeru

Pro redakci ParlamentníchListů.cz na zmíněný článek reagoval generální sekretář České biskupské konference Mons. Tomáš Holub. Ransdorfův článek je podle Holuba vykopáním válečné sekery, čímž myslí tzv. Spor o smysl českých dějin. „Ta je tu již bezmála sto let uložena pod zemí velmi mělce a čas od času o ni někdo zakopne, až se nechce věřit, že vždy nechtěně,“ píše Tomáš Holub.

„Nejsem ale historik ani právník (na to mám naštěstí tým svých spolupracovníků), takže se zkusím na uvedený text podívat pohledem člověka, kterého se problematika bytostně týká. Kněze, který se snaží naplnit výzvu papeže Františka, aby se bez zablácených bot do pohodlí své fary nevracel (mladí věřící, hledající, snoubenci či vojáci mne snad nezapřou),“ uvádí monsignor Holub.

21 otázek pro Miloslava Ransdorfa

Po přečtení europoslancova textu proto, jako, podle svých slov, prostý občan, pokládá Tomáš Holub europoslanci za KSČM několik otázek. Přesněji tedy dvacet jedna otázek.

„Kdo jsou to dle Vás oni preláti? Proč by římskokatolická církev nechtěla slyšet Váš názor? Co je potom má reakce na Váš text a čas strávený jeho přečtením i jejím sepsáním? Kde ve Vašem textu nalezne vnímavý čtenář faktické zdůvodnění Vaší teze z úvodu? Já jsem ji tam totiž nenašel. Jak je možné začít vydávat církvím a náboženským společnostem majetek, který jim nikdy nepatřil a který nikdy nevlastnily? Dopouští se tedy úřady v případech, kdy již stát první majetky vydal, krádeže? Jaktože doposud nikdo z Vaší strany nepodal podnět k prošetření na spáchání takového trestného činu?“ ptá se například Holub.

• Celý text reakce Mons. Tomáš Holuba ZDE

Vedle toho také Miloslava Ransdorfa vyzval, aby doložil, zda už KSČM našla údajné tvrzení kardinála Františka Tomáška o posledních majetkových nárocích církve. Komunisté totiž často argumentují tím, že právě kardinál Tomášek svého času po vydání několika majetků v 90. letech řekl, že jde o to poslední, co církev chtěla.

„Máte pravdu, o žádné restituce nejde“

„O co opíráte své tvrzení, že ‚Římskokatolické církvi dělalo a dělá problém dědictví prvotní církve a prvních křesťanských staletí‘ a následnou tezi o soukromém majetku? Proč strana, jíž jste členem, doposud nepředložila ,promyšlenou koncepci, jak napomoci uspokojování náboženských potřeb našich občanů‘, jak o ní píšete v poslední kapitole? Co vám v této zákonodárné iniciativě bránilo?“ táže se dál Ransdorfa monsignor Holub.

Europoslanci dává generální sekretář České biskupské konference za pravdu pouze v jedné věci, tedy, že v případě tzv. církevních restitucí nejde o restituce. „Jsem rád, že jste v závěru své stati tento terminologický problém pojmenoval, byť přeneseně a takto zjevně nezáměrně,“ dodává Tomáš Holub v reakci pro ParlamentníListy.cz.