ParlamentníListy.cz získaly text odůvodnění rozsudku, který v celé míře uveřejňují.  Šlachta s Ištvanem si jej do svých „síní tradic a úspěchů“ určitě nevyvěsí.

• První část rozsudku
• Druhá část rozsudku

V případu šlo o údajné sledování dnes už exmanželky bývalého premiéra Petra Nečase. Podle konstrukce ÚOOZ a žalobců si měla Nagyová objednat sledování Radky Nečasové kvůli žárlivosti a tlaku na Nečase, aby se rozvedl. Z vyšetřování policie nebo státního zastupitelství unikla řada pikanterií, na kterých si smlslo nejedno bulvární médium. Český národ se tak například mohl dozvědět, že je Nagyová dominantní typ ženy, a Nečas naopak submisivní, který jí podléhá.

Vyšetřovatelé tvrdili, že Nagyová zneužila Vojenské zpravodajství k osobním partikulárním cílům, tedy dosažení rozvodu Nečase a sledování dvou svých podřízených – řidiče Jiřího Pertla a podřízené a partnerky Pertla Aleny Hegrové. Spolu s ní čelili obžalobě také bývalí šéfové Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník a Milan Kovanda a šéf vojenských kontrarozvědčíků Jan Pohůnek. Policie dokládala, že Vojenské zpravodajství Radku Nečasovou sledovalo, posudkem policejních sledkařů. Vojáci naopak tvrdili, že Nečasovou chránili takzvaným kontrasledováním kvůli podezření, že se na ni pokoušejí nalepit závadoví lidé. Vyšetřovatelé argumentovali především tím, že k úkonům kolem Radky Nečasové nebyl vyžádán souhlas ministra obrany, a tudíž proto byl porušen zákon. Policejní posudek ale soudkyně Králová zcela smetla se stolu.

Kontrasledování?

„S tímto odborným vyjádřením se soud nemohl zcela ztotožnit, neboť má za to, že jsou v něm podstatné rozpory, zejména se to týká povolení ke kontrasledování, což si odporuje již v tom smyslu, že pojem kontrasledování není žádnou právní normou upraven a nikde v právní normě není uvedeno, že je nutný k této metodě souhlas či povolení. Dále za podstatné soud považuje rozpory ohledně obsahu takzvaných záznamů o sledování, kdy samotní příslušníci Vojenského zpravodajství, kteří je vyhotovili, se vyjádřili v tom smyslu, že se jedná pouze o jejich poznámky. Rovněž další svědci například svědek Pilc (přechodný šéf vojenských zpravodajců – pozn. red.) a obžalovaní potvrdili, že se nejedná o profesionální výstup Vojenského zpravodajství; a pokud se týká činnosti, kterou prováděli, že se jednalo o obranu proti sledování. Soud má za to, že je nutné vždy vycházet z obsahu listiny, ne z jejího názvu, přičemž pokud v odborném vyjádření jsou uvedena pochybení, jichž se měli příslušníci Vojenského zpravodajství dopustit při své činnosti, mělo by odborné vyjádření na to reagovat odborným posouzením, zda při výkonu této činnosti policejními orgány nedochází k odlišnostem oproti činnosti vykonávané zpravodajskými službami,“ konstatovala soudkyně Králová.

A pokračuje: „Vzhledem k těmto rozporům, které soud považuje za podstatné, soud toto odborné vyjádření hodnotí pouze jako sdělení ředitele útvaru, který je pod ním podepsán.“

Pro Šlachtovy a Ištvanovy muže byl právě zmiňovaný posudek Útvaru zvláštních činností klíčový. Bez něj by stěží mohli Nagyovou a armádní důstojníky pohnat před soud. Policejní zásah na Úřadu vlády, který v roce 2013 smetl kabinet Petra Nečase, budil rozpaky od počátku. V průběhu vyšetřování bylo zřejmé, že vyšetřovatelé lepí důkazy, jak mohou, aby alespoň část jimi označených trestných činů před soudem ustáli. Nepovedlo se. A to ani v případě údajného sledování podřízených Jany Nagyové. Na to si vojáci měli najmout privátní bezpečnostní agenturu. Dle jejich argumentace bylo vyzkoušení privátních agentur v náplni práce. Navíc, jak se ukázalo, neseděly i některé informace policie o pohybu obžalovaných, které měly být pro soud klíčové.