„Mediální krajina je v Čechách neúplná,“ zmínil problém současné žurnalistiky známý spisovatel a novinář Karel Hvížďala na besedě v ostravském Knihcentru, kam přijel také představit svou knihu fejetonů Osmý den týdne. „Chybí nám tu prestižní noviny. Většina novin jsou popnoviny nebo bulvár. Veřejnoprávní média nejsou vlastně veřejnoprávní, protože přes rady jsou zpolitizované. Politici je mohou ovládat tím, že hlasují o poplatcích, což ve staré Evropě není,“ dodal spisovatel s tím, že poplatky se v jiných státech navyšují automaticky podle toho, jak naroste spotřební koš. „Sice jejich výši také schvaluje parlament, ale žádná strana si nedovolí mít výhrady,“ podotkl. Hvížďala hovořil o ovlivňování tisku miliardáři a popsal i vývoj, jakým se postupně náš mediální trh snaží ovládnout naplno: „Když zjistili, že vliv novin, zvlášť při padajícím nákladu, je nesrovnatelně menší, než si to ve své fantazii a nezkušenosti představovali, začali tlačit na veřejnoprávní média a snaží se protlačit své lidi do rad….“

Ostuda Helmuta Kohla. Aby politici mluvili do zpravodajství? Ve staré Evropě nemyslitelné

To, co by jinde v médiích neprošlo, je v České republice, alespoň podle Hvížďaly celkem běžnou praxí. „Že ředitel zavolá do zpravodajství, aby řekl, o čem mají vysílat? To by ten ředitel padnul během několika hodin. Z toho by byl skandál!“ popsal Hvížďala a pro lepší představu zmínil: „Jednou kancléř Kohl ztratil nervy, zavolal do redakce zpravodajství a vyhuboval jim. Ještě na konci zpravodajského bloku promluvil ředitel stanice, jmenoval se Fridrich Novotný, a zveřejnil snahu o ovlivnění zpravodajství od politika. Kohl měl z toho pak strašidelnou ostudu. U nás by zprávy vypadaly tak, že posledních pět minut by byly jen stížnosti, kdo dnes volal a co si přál. U nás není odvaha k právu odporu proti zákonodárné a výkonné moci. Díky historickému vývoji a díky totalitám je to jinak,“ dodal s tím, že pokud bychom chtěli něco změnit, zákony nepomohou.

Hvížďala řekl svůj názor na páteční verdikt soudu v procesu s Janou Nagyovou

Za případnou změnou médií k větší svobodě, nezávislosti a možná i sebevědomí by musely stát silné intelektuální elity, univerzity, občanská sdružení, církve atd…K ilustraci současného stavu nemusel zacházet do minulosti, stačilo, když připomenul páteční verdikt soudu v procesu s Janou Nečasovou, dříve Nagyovou. „Soudkyně Helena Králova zprostí Nagyovou a důstojníky rozvědky viny a odmítne sdělit proč. Ve staré Evropě by bylo vyloučeno, aby se někdo zbavil odpovědnosti zveřejnit důvody. Na tom je založena demokratická justice, že její působení musí být zřetelné všem lidem,“ uvedl Hvížďala.

Skutečnou velmocí, která převezme roli, prý bude Čína

V diskusi se lidé ptali na jeho hodnocení aktuální nálady ve společnosti. Zajímavý byl i podnět o tom, zda u nás existuje nějaký poradní klub, který by dával vize pro budoucí vývoj. „Klubů, které tyto otázky řeší, je několik, mají různé platformy. Jsou to bývalé hlavy států nebo bývalí šéfredaktoři novin, kteří se scházejí v celé Evropě, bankéři,“ reagoval Hvížďala s tím, že většinou své vize nezveřejňují. Upozornil ale na knihu Helmuta Schmitha: „Jmenuje se „Was ich noch sagen wollte“ (Co bych chtěl ještě říci) a tam mluví o třech největších ohroženích lidstva. První z nich je, že čím dál více lidí na této planetě bydlí v aglomeracích mezi deseti a dvaceti miliony lidí a v těch aglomeracích jsou lidé velice snadno emociálně vybuditelní a tudíž manipulovatelní,“ popsal a ve výčtu pak pokračoval: „Jako další důvod velké změny vidí internet, jehož význam a dopad si ještě podle něj neumíme zcela představit. Vidí změnu obyvatelstva ve Spojených státech, kde asi za dvacet let by mělo mít většinu afroamerické obyvatelstvo a hispánsko-americké obyvatelstvo a tam si dovoluje tvrdit, že důsledek bude i takový, že Amerika pod vedením těchto politických elit, které budou složené z Hispánců a Afroameričanů přestane mít zájem o svět jako takový. Tito lidé budou pocházet více méně všichni z chudších poměrů a veškeré své snažení napřáhnou na to, aby vychovali dobře děti, měli dobrý dům, zajistili bezpečnost ve městě…Bude to spíš sebestředná Amerika než s globálními zájmy. Nabízí se obraz, že skutečnou velmocí, která převezme roli, bude Čína,“ popsal Hvížďala.  

Hvížďala: Ferdinand Peroutka nikdy nebyl žádný rváč

Z publika pak zazněl i dotaz: „Jak by se v dnešním světě médií, která skupují politici nebo oligarchové, choval asi Ferdinand Peroutka?“ „To by byly jen spekulace. Netroufám si to říci, ale on nikdy nebyl žádný rváč. Vedl se spor kolem vymyšlených vět, které nikdy nikde nebyly…,“ zmínil také Hvížďala, který také uvažoval nahlas o tom, že Peroutka hledal různá řešení a pozitivní východiska ze situací. „Určitě by se pokusil založit nějaký nezávislý týdeník nebo nejlépe deník, ale doba se strašně změnila. Kdyby k takové situaci došlo v 90. letech, ještě bychom sehnali miliardu a půl, která je potřeba na založení deníku, ale v dnešní době není nikdo ochoten do toho investovat,“ doplnil.

Vzpomínky z dětství. Trenýrky z padáků. Vojáci kradli trpaslíky

Spisovatel a novinář se také vyjádřil k polistopadovému vývoji: „Ztratil jsem naivitu, se kterou jsem přicházel,“ uvedl. Na besedě přišly na řadu i jeho zážitky z dětství. Hvížďala vzpomínal na konec války i padáky parašutistů: „Přišli k nám, byli to ruští vojáci. Měli jen padáky, malé ruksaky na zádech a jeden z nich držel v ruce kýbl plný višňové marmelády. Padáky dali babičce a ona mi z nich šila dalších patnáct let trenýrky,“ zmínil spisovatel a vylíčil i jejich další působení. „Byli to lékaři a vybudovali lazaret a ti vojáci, kteří nemuseli ležet, v noci kradli trpaslíky a modlili se k nim prý jako k bůžkům,“ doplnil a v obecenstvu zašuměl úsměv.

Osmý den provede čtenáře životem Karla Hvížďaly

Nová kniha fejetonů Osmý den týdne vznikala jako zamyšlení pro Český rozhlas Plus v letech 2013–2015. Fejetony čtenáře také provádějí autorovým životem. Začínají koncem války a pokračují znárodněním, prvními máji, školními lety, ilegálním skautingem, studiem na vysoké škole, exilem, 17. listopadem až do současnosti. Kromě úryvků z knihy, do kterých se návštěvníci besedy rádi zaposlouchali, také zmiňoval problémy současné české žurnalistiky, politiky i životního stylu.  Připomenout můžeme, že Karel Hvížďala v roce 1978 odešel do exilu v Německu, kde pracoval pro nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem. Na počátku 90. let se vrátil do vlasti a působil nejprve v Mladé frontě, poté byl šéfredaktorem Mladého světa a stál také u zrodu zpravodajského týdeníku Týden. Od roku 1999 je svobodným žurnalistou a spisovatelem. Komentáři o zahraničním a domácím politickém dění přispívá do řady českých periodik a také se věnuje teoretické stránce žurnalistiky.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE