Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku potvrdil své předchozí rozhodnutí, že cestující, kteří dosáhnou svého cílového místa tři nebo více hodin po plánovaném příletu, mají nárok na náhradu škody.

V rozsudcích Soudní dvůr odkazuje na zásadu rovného zacházení, která  vyžaduje, aby cestující, jejichž lety jsou zpožděné a ti, jejichž  lety jsou zrušeny na poslední chvíli bez odpovídajícího přesměrování, byli považováni jako ve srovnatelné situaci, pokud jde o  uplatňování jejich práva na  náhradu škody. Je tomu tak proto, že tito cestující zažívají podobné nepohodlí  a ztrátu času.

Právo na náhradu škody cestujícím nevzniká, pokud letecký dopravce může prokázat, že významné zpoždění je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce.

Dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, jsou v článku 7 výše finančích náhrad stanoveny následovně:

a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1 500 kilometrů;

b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1 500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1 500 kilometrů do 3 500 kilometrů;

c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.