Zdejší zasolená půda je pozůstatkem dávného moře a sirných pramenů. Sůl je uložena v podloží, odkud se na povrch dostává v období, kdy je výpar z půdy vyšší než srážky. K většímu odparu pak napomáhají velké obnažené nebo jen spoře zarostlé plochy. Na zasolené půdě pak přežívají jen speciálně adaptované druhy.

„Pětice nových tůní byla vytvořena tak, aby měly jen velmi pozvolné břehy. Koně budou tůně využívat jako napajedla a svými kopyty zajistí takové narušení povrchu, které vyhovuje slanomilným druhům. Tato péče prospěje třeba saranči slaništní, pro niž je právě Slanisko u Nesytu jediným místem, kde se u nás rozmnožuje,“ vysvětluje Jiří Kmet z Agentury ochrany přírody a krajiny, Správy CHKO Pálava.

Aby se snížilo riziko zničení vajíček sarančí pod kopyty koní, bude část tůní každoročně v kritickém období oplocena a zvířata k nim nebudou mít přístup. To umožní i rozvoj slanomilné vegetace, rozkvétající většinouv pozdním létě.

Množství vody v tůních bude kromě úhrnu srážek v daném období záviset také na úrovni hladiny rybníka Nesyt. Voda v tůních tedy bude výrazně kolísat nejen mezi jednotlivými roky, ale i během sezóny.