V těchto dnech probíhají práce na třech tůních v národní přírodní rezervaci Děvín, které se nacházejí v lesních porostech takzvané Soutěsky. Celková plocha tří budovaných tůní činí 250 m2 a práce spočívají především v  odtěžení přebytečné zeminy, správném vymodelování budoucího dna tůní a citlivém vysvahování břehů. Právě upravované tůně jsou v širokém okolí jedinými přirozenými napajedly zvěře, a kromě celé plejády ptáků bychom zde v sezóně nalezli také například skokana štíhlého, skokana hnědého, dva druhy ropuch nebo čolka obecného.

Tradiční pramen ve zmiňované Soutěsce v letošním roce zcela vyschl a podle vlastního měření Správy CHKO Pálava je hladina podzemní vody v současné době výrazně pod dlouhodobým průměrem, což jistě není důvod k radosti. Na druhou stranu se právě nyní, kdy jsou stávající tůně takřka vyschlé, naskýtá ideální příležitost k jejich prohloubení či rozšíření, kterou jsme se rozhodnuli využít. V následujících týdnech budou probíhat práce na dalších tůních také v přírodní rezervaci Šibeničník či na Mušlovské pískovně u Mikulova. Všechny práce jsou financovány z prostředků Programu péče o krajinu MŽP.

Tvorba tůní ani budování vodních nádrží však nedokáže plně kompenzovat hlavní příčiny zrychleného odtoku vody z naší  krajiny, kterými jsou zejména necitlivé zemědělské hospodaření spojené s vysokým utužením půdy a následnou erozí a dále stále nerovnoměrnější rozložení srážek v průběhu roku související s globální změnou klimatu. O tom jaká je aktuální situace se suchem v jednotlivých regionech České republiky se dozvíte více například na zde http://www.intersucho.cz .

Reportáž ČT ze dne 15.11.2017

Udržení vody v krajině je stále ožehavějším tématem a potřeba přijímat praktická opatření je čím dál tím naléhavější. Jedním ze způsobů, jak zpomalit odtok vody a zajistit její trvalou přítomnost v krajině, je také údržba stávajících, či budování nových drobných vodních ploch. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR se proto trvale snaží vytvářet nové tůně, malé vodní nádrže nebo suché poldry sloužící k zadržení nadměrných srážek. Průběžně se také stará o odbahňování stávajících zazemněných vodních ploch. Kromě zpomalení odtoku a akumulace vody, jako stále cennější suroviny, pak tato činnost také přispívá k udržení či zvýšení druhové pestrosti lokalit, ve kterých jsou budovány. V praxi mají velký přínos zejména pro obojživelníky, mokřadní rostliny nebo pro ptáky.