• Odolnost finančního sektoru v ČR vůči možným nepříznivým šokům se zvýšila
   
• Riziko vzniku nadměrného tempa růstu úvěrů zůstává nízké, sazba proticyklické kapitálové rezervy proto zůstává na nulové úrovni
   
• Oživení poptávky po úvěrech, pokles úrokových sazeb z úvěrů a uvolňování úvěrových standardů představují potenciální zdroje rizik pro finanční
  stabilitu v budoucnosti
   
• ČNB preventivně zavádí sadu doporučení pro poskytování úvěrů na bydlení
   
• ČNB připravila novou metodiku určenou k přezkumu a vyhodnocování rizika systémové koncentrace svrchovaných expozic

Banky a pojišťovny zůstávají podle zátěžových testů vysoce odolné vůči scénářům nepříznivého vývoje, penzijní společnosti vykazují vyšší citlivost na úrokové riziko
Český finanční sektor posílil již tak vysokou odolnost vůči možným nepříznivým šokům. Banky, základní část finančního systému, zvýšily kapitálovou přiměřenost a likviditu a s rezervou plní nová evropská regulatorní pravidla. Hlavním rizikem pro finanční sektor zůstává obnovení recese vedoucí k propadu ziskovosti, vyplývá ze Zprávy o finanční stabilitě 2014/2015.

„Robustní kapitálová přiměřenost a míra likvidity jsou klíčem k udržení vysoké důvěry veřejnosti a investorů ve stabilitu domácího finančního sektoru. Současné ekonomické prostředí vyžaduje v oblasti makroobezřetnostní politiky aktivní přístup ČNB,“ uvedl guvernér ČNB Miroslav Singer.

Ekonomické oživení v Evropě nemá pevné základy, a proto zůstává hlavním rizikovým scénářem pro domácí finanční sektor obnovení ekonomické recese vedoucí k prudkému zhoršení jeho ziskovosti. Na ziskovost bank, jejichž výnosy jsou ve významné míře závislé na vývoji úrokových marží, může mít nepříznivé dopady také pokračující pokles hladiny úrokových sazeb. Nízké úrokové sazby mohou negativně ovlivňovat rovněž hospodaření pojišťoven.

Domácí ekonomika se v současné době nachází ve fázi finančního cyklu, kterou lze označit za počáteční oživení. Posun ekonomiky do expanzivní fáze finančního cyklu naznačuje vývoj úvěrových standardů bank. Ten však zatím nebyl doprovázen změnami v ostatních typech cyklických rizik. Nulová sazba proticyklické kapitálové rezervy bude aplikována pravděpodobně i v následujících dvou letech. Tato pravděpodobnost se však v důsledku oživování úvěrové dynamiky, uvolňování úvěrových standardů a částečného zlepšení investičního sentimentu snížila.

Zdrojem systémového rizika se mohou stát očekávání ohledně dalšího růstu cen nemovitostí v kombinaci s příznivými podmínkami na trhu úvěrů na bydlení. Tyto úvěry se stávají dostupnější i pro skupinu dlužníků s nižší úrovní a stabilitou příjmů. ČNB hodnotí nastavení standardů u úvěrů na bydlení jako převážně konzervativní. U struktury nově poskytnutých úvěrů však ČNB indikuje nárůst jejich rizikového profilu. Vzhledem k tomu, že představují největší část úvěrového portfolia bank, považuje ČNB za nezbytné použít sadu doporučení jako preventivní nástroj, jehož smyslem je snížení rizik spojených s poskytováním úvěrů na bydlení v dalších letech.

Vzhledem k setrvalému nárůstu klientských vkladů a utlumené úvěrové poptávce podniků umisťují úvěrové instituce významnou část získaných zdrojů do státních dluhopisů, a to v převážné míře českých. V důsledku toho úvěrové instituce vykazují zvýšenou koncentraci svrchovaných expozic. Směrnice CRD IV stanovuje pro úvěrové instituce povinnost zajistit v rámci systému řízení rizik soustavné a účinné řízení rizika koncentrace. Národní orgány dohledu pak mají podle pokynů EBA řízení rizika koncentrace včetně svrchovaných expozic hodnotit. ČNB proto připravila dohledový nástroj ve formě metodiky pro kontrolu řádného řízení rizika koncentrace svrchovaných expozic. Pokud ČNB dojde k závěru, že toto riziko není danou institucí dostatečně pokryto, rozhodne na základě vytvořené metodiky o uplatnění dodatečného kapitálového požadavku. Provedený zátěžový test českých veřejných financí ukazuje, že současná fiskální situace v ČR nepředstavuje hrozbu pro finanční stabilitu. ČNB proto nebude u úvěrových institucí v nejbližších třech letech uplatňovat dodatečné kapitálové požadavky.

Finanční sektor byl podroben dalším zátěžovým testům. Nejnáročnější „Nepříznivý scénář“ představuje riziko výrazného a dlouhotrvajícího poklesu v ekonomice a jeho pravděpodobnost je velmi nízká. Banky však zůstaly i v tomto případě vysoce odolné a udržely celkovou kapitálovou přiměřenost dostatečně nad 8% regulatorní hranicí. Dostatečnou odolnost vůči nepříznivému vývoji prokázaly díky svému vysokému kapitálovému polštáři také pojišťovny.