Ve skutečnosti se totiž nenašlo plátno – stejně jako v případě portrétů Susanniných rodičů se dochovala jen černobílá fotografie obrazu. Nečekaně byla uschována v rámečku pod sklem za jinou, pozdější fotografií Susanne. Oba snímky měla ve svém bytě paní Marie Straková, dcera vrchního zahradníka rodiny Stiassni Antonína Frömla a někdejší kamarádka malé Zuzanky.

Jde o významný nález, který dokládá, že trojice portrétů vznikala postupně, a ač obrazy nebyly určeny pro prezentaci na jednom místě, rodině záleželo na tom, aby všechny členy zpodobnila ruka stejného malíře.

Spolek přátel vily Stiassni má v plánu nechat vyrobit kopii původního obrazu, jenž by se měl v červnu 2017 při příležitosti narozenin Susanne Stiassni symbolicky vrátit do rodinného domu. Půjde již o druhou mecenášskou akci spolku – loni totiž financoval výrobu kopií portrétů Alfreda a Hermine.

Alfred s Hermine měli svatbu v roce 1909, o deset let později se nechali portrétovat v ateliéru původem polského malíře Henryka Rauchingera ve Vídni. Trvalo dalších deset let, než byly portréty přesunuty do vily Stiassni, která byla tehdy čerstvě postavena. Portrét Susanne Stiassni vznikl někdy v letech 1931–1933, holčičce na něm je asi osm až deset let. Podle podoby není pochyb o tom, že jde o Susanne. Je také nanejvýš pravděpodobné, že obraz vnikl ve stejném ateliéru, byť malíři bylo v té době přibližně 74 roků.