Podmínky zajištěných cizinců jsem povinna kontrolovat dle zákona o veřejném ochránci práv. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová jsem poprvé navštívila v říjnu roku 2014. Zpráva o této návštěvě byla zveřejněna 18. února 2015. V té době zde bylo umístěno pět dětí. Již v této zprávě jsem konstatovala, že jsou podmínky pro pobyt dětí nepřijatelné a policii jsem doporučila, aby je sem neumisťovala.

Druhá návštěva se uskutečnila 31. srpna 2015. Nacházelo se zde 147 dětí. Zatím poslední návštěva se konala 3. října a dětí zde bylo 100.

Vzhledem ke skutečnosti, že má být zařízení Bělá-Jezová do budoucna primárně vyhrazeno rodinám s dětmi, považuji za nutné veřejnost informovat o podmínkách, jaké zde panují. Zjištěné skutečnosti se netýkají všech zadržených osob. Jedná se o souhrn případů, které jsem s kolegy v zařízení zaznamenala.

Hlavní zjištění:

• Rodiče jsou poníženi před svými dětmi. Jsou do zařízení přepravováni v poutech. Jsou zavření za čtyřmetrovým plotem s ostnatým drátem. Nedokážou dětem vysvětlit důvody této situace.
• Pro děti se jim nedostává ošacení a obuvi. Místo teplé obuvi pro ně mají jen plastové sandály, tzv. crocsy.
• Děti jsou vyděšené z všudypřítomné uniformované bezpečností služby a z policistů.
• Z nedostatku jiných aktivit si děti za ostnatým drátem hrají na policisty a vězně. Další jejich “hrou” je snaha prokopat si tunel pod plotem ven.
• Malé dětské hřiště je dětem dostupné jen v omezeném časovém rozsahu. Některým z nich vůbec. Hřištěm se zde má na mysli jedna skluzavka a jedna prolézačka.
• V areálu se nachází herna pro děti, kam se však všechny děti z kapacitních důvodů nedostaly. Část dětí neměla žádný přístup k volnočasovým aktivitám.
• Matrace jsou často neomyvatelné a ve stavu, který odporuje základním hygienickým standardům. Okna jsou zamřížovaná a bez závěsů. Každý večer cizince z postelí vytáhne policie, někdy v helmách a kuklách, za účelem přepočítání.
• Pokud děti spí, musí je rodiče vzbudit a postavit na nohy.
• Některé matky ztratily kontakt se svým dítětem, které je s jiným členem rodiny v Německu; vypotřebovaly telefonní kartu na dva telefonáty a dále nemohou nic dělat. Až budou propuštěny, neví, kam jet dítě hledat.  
• Umístění cizinci nejsou dostatečně informováni o své situaci. Nechápou, proč jsou umístěni v zařízení, které považují za vězení. Neví, proč jim byly odebrány mobilní telefony, hodinky, tkaničky, pásky, peníze apod.
• Zásadním problémem je jazyková bariéra v komunikaci mezi cizinci a lékaři v zařízení, která přináší řadu nedorozumění a vzájemnou nedůvěru. Lékaři obtížně stanovují diagnózu, povaha zamýšleného výkonu se „vysvětluje“ posunky.
• Nedostatek informovanosti je způsoben také absencí právní pomoci. Cizinci ubytovaní v tělocvičně a buňkách nevěděli o nabídce bezplatné právní pomoci. Na tu však mají všichni zadržení ze zákona právo.
• V českém vězení má každý nárok na vycházky, teplé jídlo, židli, skříň a přímý přístup k toaletě. I to je víc než dostanou k dispozici mnozí cizinci zadržení v Bělé-Jezové.
• Čtyřčlenná rodina, která je v zařízení umístěna po dobu 30 dní, je povinna za tento pobyt uhradit celkem 29 040 Kč.

Nedokážu posoudit, jaká traumata si odsud do budoucna odnesou a jaké to bude mít následky na jejich další život. Vím zcela určitě, že to vše podstupují zcela zbytečně.

Extrémní zranitelnost dětí a negativní dopad zajištění na jejich psychiku a zdravotní stav potvrzuje i řada odborných studií. Dle zvláštního zpravodaje OSN pro práva migrantů jsou děti vystavené detenci často traumatizovány a nedokážou pochopit, proč jsou „trestány“, když nespáchaly žádný zločin.

Evropský soud pro lidská práva shledává porušení Úmluvy o právech dítěte a čl. 3 Evr. úmluvy, pokud zařízení vykazuje tyto znaky:

• zařízení je obýváno především dospělými;
• zařízení je pod viditelným dohledem policie;
• zařízení nedokáže dětem nabídnout vyžití, které by je zabavilo.  

Bělá-Jezová všechny tři body naplňuje. Asi by bylo možné akceptovat provizorní podmínky v uprchlickém táboře pro tisíce lidí na okraji válečné zóny. Takové podmínky však není možné přijmout uprostřed střední Evropy. Věřím, že je v silách naší země poskytnout těm pár stům lidí podmínky odpovídající standardu 21. století. A nezpůsobovat jejich dětem traumata, jaká bychom nikdy nechtěli způsobit těm našim.

Ti lidé nic neprovedli. Nebyli nikým odsouzeni. Přesto je necháváme trpět. Zbytečně.

Celé zprávy se zjištěními z návštěv zařízení v Bělé-Jezové najdete zde.