V České republice dosáhl v roce 2015 obrat hazardního průmyslu 152,2 mld. Kč, což je o více než 14 mld. Kč více než v roce 2014. Celková výše proher dosáhla 30,4 mld. Kč. Přes regulační opatření mnoha obcí, které zakázaly hazard na svém území, se situace výrazně nezlepšila, protože dochází k stále většímu přesunu k on-line hazardnímu hraní. Tento segment meziročně vzrostl o 31 %. Podle poslední výzkumů Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti je v ČR v riziku rozvoje problémového hraní cca 5 % populace (cca 450 tis. osob) a 1,5 – 2,3 % populace (130 – 200) již lze počítat mezi patologické hráče. I tato čísla mají stoupající tendenci. Situace v Austrálii je poněkud odlišná. Rozvoj herního průmyslu zde nastal v 70. letech minulého století a prudký nárůst tento sektor zaznamenal s nástupem herních automatů v 90. letech. Současně rostl i počet problémových hráčů a zvyšovala se i závažná kriminalita spojená s gamblingem. Přes původní nechuť vlády tento problém řešit (cca 13 % daňových příjmů Austrálie pochází z hazardu), po velkém tlaku médií přistoupila k regulačním opatřením. Díky tomuto tlaku se začal zodpovědněji chovat i herní průmysl a přistoupil na některá sebeomezující opatření. Tento přístup vedl ke snížení problémového hraní, takže v Austrálii je v současné době v riziku rozvoje problémového hraní cca 1,4 – 2,1 % populace a mezi patologické hráče lze počítat 0,5 – 1 % populace.

Profesor Blaszczynski představil nejúčinnější opatření, která vedla ke snížení problémového hraní. Jedná se především o zákaz kouření v herním prostoru, které způsobilo pokles hraní až o 25%, dále o nedostupnost bankomatů v okolí herny či limit na maximální výběr v hotovosti. Toto opatření způsobilo pokles prohraných částek až o 40 %. Zákaz podávání alkoholu hráčům zase vedl k zodpovědnějšímu hraní. Je také omezena provozní doba jednotlivých heren, které nemohou být otevřeny non-stop, ale mají povinnou šestihodinovou přestávku. Ve všech prostorách, kde je provozován hazard musí být umístěny informace o možnostech léčby i o místech, kde lze nalézt pomoc. Regulována je také reklama na hazard, která musí důsledně dbát na ochranu mladistvých a nesmí vzbuzovat dojem, že hraní může být zdrojem pravidelného výdělku.

Restrikce jsou však kombinovány s preventivním působením. Vláda věnuje 2 % z příjmů z hazardu na prevenci, léčbu a výzkum problémů spojených s gamblerstvím. Financuje také rozsáhle mediální informační kampaně.

Profesor Blaszczynski dále hovořil o léčbě problémových hráčů. Zdůraznil, že nějdůležitějším terapeutickým nástrojem je změna postojů problémového hráče. Svým pacientům vštěpuje, že hraní není a nemůže být způsobem obživy. Hraním si kupují službu. Kupují si naději na výhru, nikoli výhru samotnou.

Účinným nástrojem pomoci je v Austrálii také telefonická linka – Gambling hepl-line, která dokáže řešit individuální problémy klientů a závažnějším případům zprostředkovat pomoc nejbližšího terapeutického centra.

Rowan Cameron hovořil zejména o spolupráci s herním průmyslem, který pod tlakem veřejného mínění přistoupil k zavádění seberegulačních opatření. Jedná se o školení manažerů heren, aby rozpoznaly patologického hráče a uměli mu nabídnout pomoc. Zejména hovořil o institutu sebevyloučení z hazardního hraní, který začala Austrálie zavádět jako jedna z prvních zemí na světě. Hráč, který si uvědomuje, že má problémy s hazardním hraním, se dobrovolně vyloučí na dobu od 6 měsíců do čtyř let a herny jsou povinny neumožnit mu přístup do herního prostoru. Dalším specificky Australským fenoménem je spolupráce klubů, které provozují hazardní hry s Armádou spásy, která je v Austrálii největší a nejdůvěryhodnější charitativní organizací. Tato spolupráce vyústila v zavedení klubových kaplanů, kteří pomáhají problémovým hráčům.

Alex Blaszczynski
Přední odborník na problematiku patologického hráčství; profesor klinické psychologie, ředitel Výzkumného oddělení pro gambling na Univerzitě v Sydney, ředitel Léčebného centra pro patologické hráče. Výzkumník a klinický psycholog s dlouholetou praxí v oblasti léčby a klinického výzkumu patologického hráčství s rozsáhlou publikační činností na toto téma.

Rowan Cameron
Klinický psycholog v oblasti poradenství a psychoterapie; vytvořil celostátní síť léčebných služeb i výukový program pro manažery heren a kasin, prosadil možnost plošného sebevyloučení (self-exclusion) z mnoha heren/kasin ve více než 2000 hotelích a 1400 klubech v rámci Nového Jižního Walesu. Je rovněž zaníceným propagátorem této metody jako nástroje pomoci problémovým hráčům. Rowan je rovněž horlivým propagátorem spolupráce s herním průmyslem – věří, že skrze spolupráci všech zúčastněných stran napříč hazardním sektorem by se problémovým hráčům mohlo dostat mnohem širší podpory. V roce 2013 mu byla udělena cena excellence jako zhodnocení jeho přínosu v oblasti pomoci problémovým hráčům.