Koňský herpesvirus 1 (EHV-1) je patogen způsobující respiratorní, reprodukční, ale i nervové onemocnění koní. Pro herpesviry je charakteristická latentní infekce, to znamená, že jednou nakažené zvíře, zůstává infikováno celý život. Virus může migrovat do nervových ganglií a tam se ukrýt před imunitním systémem. Poté může dojít i k vymizení protilátek. Proto jednorázové vyšetření na protilátky nelze považovat za prokazatelné. Navíc nelze odlišit postvakcinační a postinfekční protilátky a proto u vakcinovaných zvířat není možné provádět v rámci monitoringu sérologické vyšetření na průkaz protilátek. Nejefektivnější způsob prevence této nákazy je vakcinace. Koně je třeba udržovat v imunitě opakovanou vakcinací dle doporučení v příbalovém letáku.

„Legislativa u RPK nestanovuje povinnou vakcinaci koní, nicméně SVS ji z preventivních důvodů dlouhodobě rozhodně doporučuje,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.

Z pohledu veterinárního dozoru se nejedná o tzv. nákazu povinnou hlášením, kde existuje povinnost podezření na tuto nákazu hlásit a vyšetřovat. Pokud však koně vykazují nervové příznaky, mohlo by se jednat i o jinou nákazu – tzv. západonilskou horečku. V případě nervových příznaků je nutné kontaktovat veterinárního lékaře, případně tuto skutečnost nahlásit místně příslušné krajské veterinární správě.

„V reakci na situaci budou nově podmínky svodu umožňovat pouze účast koní, kteří jsou v imunitě proti této nákaze, tj. byli vakcinování proti herpesviru koní v souladu s doporučením výrobce konkrétní použité vakcíny,“ řekl Semerád.

Kromě pravidelné vakcinace je zásadní také dodržování správné chovatelské praxe a biologické bezpečnosti v chovech, a to zejména při přemísťování koní či nákupu nových jedinců do stáje. Jedná se především o zajištění karantény nově příchozích koní a požadavek na přesun koní v postvakcinační imunitě.

„Nákazovou situaci nadále bedlivě sledujeme. V případě, že by došlo k jejímu významnému zhoršení, jsme připravit přijmout další opatření proti šíření nákazy,“ uzavřel Semerád.