Aktuálně na ní pracuje akademický sochař Jiří Genzer, který je autorem všech soch, které nyní zdobí nedaleký Vítkův hrádek. Ten je nejvýše položenou hradní zříceninou (1053 m.n.m.) u nás.

Právě Spolek přátel pro obnovu Vítkova hrádku je donátorem celé akce. Autorem celého nápadu je jeden z členů Aleš Novák. „Návrat madonky symbolizuje návrat ke staré Šumavě, kterou milujeme. Chceme teď Lipensku vrátit život a dřívější energii, která tu byla. Věříme, že tato socha Bohorodičky vrátí život nejen Šumavě, ale oživí také toto místo a celou naši společnost,“ uvedl Miroslav Kovačičín z Vítkova hrádku s tím, že socha bude mít také nový symbolický význam a třeba i pomůže neplodným párům, což je problém, který řeší stále větší množství žen a mužů.

„Přitom někdy stačí se zastavit, zamyslet se, uklidnit. Často lze vše řešit zklidněním psychiky. Proto stačí vyrazit na Lipensko a navšítivit Svatý Tomáš a dotknout se naší madony,“ dodává Kovačičín.

Gotický předobraz asi 80 centimetrů vysoké sochy sedící Panny Marie je opředený mnoha tajemstvími. „Mnoho dostupných informací není. K osudům sochy před druhou válkou by bylo potřeba projít starou německou literaturu, která je obtížně dostupná,“ uvedl Jiří Havlice z budějovického Národního památkového ústavu.

Původní lipová soška vznikla na začátku 15.století. Vlastnil ji mlynář v nedalekém Německém Rychnově, jde o obec nedaleko Přední Výtoně zničenou po roce 1945. Podle Havliceho se jedná o pozdně gotický typ madony, patrně o dílo neznámého mistra z jižního Německa. Socha má souvislost s uměleckými díly ze Švábska a Podunají, naopak v Čechách je tento typ vzácný a ojedinělý. Neobvyklý je zejména motiv předávání jablka mezi Pannou Marií a malým Ježíškem, který se vyskytuje velmi vzácně. „Socha představuje výjev, kdy Panna Marie předává malému Ježíškovi jablko jako symbol jeho duchovní vlády nad světem a zároveň schopnosti vykoupit svou obětí všechny lidské hříchy včetně toho prvotního,“ popisuje Havlice.

Za nejasných okolností se soška objevila v kostele ve Svatém Tomáši pod Vítkovým kamenem. Od roku 1953 je ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie. Vizuálně atraktivní prvek hluboce prořezávané drapérie, která jakoby vlaje do větru, řadí sochu do okruhu umělců tzv. Podunajské školy. „Tato expresivní poloha umění vznikla v bavorských a rakouských uměleckých centrech po roce 1500. Socha byla původně opatřena polychromií, která však byla v rámci restaurátorského zásahu na počátku třicátých let 20. století odstraněna,“ uvedl David Kubec vedoucí oddělení konzervace a ochrany sbírek Alšovy jihočeské galerie.

„Plastika byla v posledních pěti letech střídavě součástí stálé expozice v Hluboké nad Vltavou. Aktuálně je uložena v depozitáři. Vzhledem k tomu, že se jedná o významné dílo, bývá prezentováno veřejnosti velmi často, jak u nás tak i v případě zápůjček na výstavy mimo Alšovu jihočeskou galerie,“ uzavřel Kubec.