Na základě tohoto patentu byl zaveden nový zákon o soudním řízení v nesporných právních věcech (nesporný patent), přijatého za doby vlády císaře Františka Josefa I. Podnět k dodatečnému projednání pozůstalosti byl podán ze strany ÚZSVM v rámci řešení agendy nedostatečně identifikovaného vlastníka. Jednalo se o 1/6 podíl na pozemku orné půdy o výměře 1356 m2 v katastrálním území Chudonice.

Spoluvlastnický podíl po zemřelé ženě získal v roce 1945 její bratr, který zemřel bez dědiců v roce 1959, a jeho majetek připadl státu jako odúmrť. Státu tedy připadne spoluvlastnický podíl po zemřelé ženě, ale až v navazujícím dodatečném projednání dědictví po jejím bratrovi.

Podle občanského zákoníku, je notář jako soudní komisař, povinen projednávat dědictví podle právních předpisů platných v době úmrtí zůstavitele. Konečné rozhodnutí v dané věci má tak dle tehdy platných právních předpisů formu dodatku odevzdací listiny.

Nesporný patent byl zrušen až zákonem č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), a to ke dni 1. 1. 1951. Byl tedy platný a účinný skoro 100 let.

Odúmrť je v právním řádu České republiky obecně definována v občanském zákoníku takto: dědictví, které nenabude žádný dědic, připadne státu. Příslušnost ÚZSVM hospodařit s takto nabytým majetkem vyplývá ze zákona o majetku státu.