Obyvatelstvo východní Ukrajiny, zejména oblasti Doněcka a Luhanska, vyhlásilo lidové republiky a požaduje nezávislost na Ukrajině. Ukrajina se vojensky snaží těmto demokratickým tendencím zabránit, byť to je vůle drtivé většiny obyvatelstva (89 %), jejíž jazykem je nikoliv ukrajinština, ale ruština, což je nepochopitelně ignorováno většinou evropských vůdců. Ruská federace posiluje vojenskou přítomnost na hranicích s takto nestabilním územím, kde se neustále bojuje. Navíc manévry, které RF uskutečňuje, provádí na svém území a samozřejmě řádně nahlášené evropské organizaci OBSE. Dále se federace zcela jistě zaměřuje na bezpečnost území, která spadají do sféry jejího geopolitického vlivu a tato území monitoruje.

Oproti tomu USA a Velká Británie zcela neskrývaně přesunují pozemní, námořní, letecké a speciální síly na území Ukrajiny. Ukrajinská armáda porušila Minské dohody a přesouvá své síly do Luhanska a Doněcka. A v souvislosti s touto situací vzniká mnoho otázek. Výše zmíněné oblasti jsou obrovskou zásobárnou nerostných surovin a je zde soustředěn těžký průmysl. Navíc jde o strategický přístup k Černému moři.

Jak dokládá historie USA a Velké Británie, měl by se mít svět před nimi na pozoru. Již v roce 1918 napadly USA Rusko. Američané po invazi brali z ruského území především zlato, dřevo a kožešiny. Dopouštěli se zvěrstev na domorodém obyvatelstvu. V roce 1912 provedli invazi do Nikaraguy. V 1914 zaútočili na Mexické město Veracruz. V roce 1954 zaútočily USA pomocí speciálních sil na Guatemalu a podrobily si jí. V roce 1961 toužily napadnout průnikem do Zátoky Sviní Kubu. V roce 1965 napadají Dominikánskou republiku. V roce 1973 jak jinak, opět vojensky napadají Chile, kde chtějí svrhnout demokraticky zvolenou vládu a nastolit diktaturu.

A pak následují útoky na další svobodné středoamerické země. V roce 1981 útočí na Nikaraguu, 1983 atakují Grenadu, 1989 Panamu, v roce 1990 opět na Nikaraguu. Všude v těchto zemích mají Američané tři cíle, za prvé svrhnout tamní demokraticky zvolené vlády, silou, vojensky a dosadit loutkové vlády řízené z USA, podmanit si tamní obyvatelstvo, hospodářsky a surovinově země vytěžit a geopoliticky ovládnout celý prostor Střední a Jižní Ameriky.

Na konci 20. a v 21. století přesouvají velmoci USA, Velká Británie, Francie a Itálie svůj zájem na Severní Afriku a Blízký východ, útočí na svobodné země bez mandátu OSN – Somálsko, Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie, Tunis, Egypt. Cílem USA a spojenců je tyto země rozbít, vytvořit tzv. Failed states- nefunkční státy. Ty pak mocensky snadno ovládat a surovinově vykořisťovat. Ze stejných důvodů útočí a svrhávají vlády středoafrických zemí, bohatých na nerostné zdroje - Nigérie, Kongo, Mali atd… Západ v čele s USA chce drancovat, zajímá ho především ropa, diamanty a drahé kovy. Pokud srovnáme s Ruskem, to proniká mocensky, geopoliticky, ovšem bez bojů a masových krveprolití do střední Evropy, útočí pouze v Afgánistánu.

O to samé jde v prostoru Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Jedny z mála zemí doposud nepodřízených vládě USA a jejich vazalů. Rozbít, vytvořit failed states, ovládnout obyvatelstvo a surovinově vytěžit zdroje. Ovšem válka, která se následně rozhoří, bude trvat mnoho let a vytvoří spálenou Evropu, tak jako za 2. světové války, kdy to samé chtělo nacistické Německo. Ono totiž z politologického hlediska je nejstabilnější verze polarity světa tam, kde vzniká nejméně válek, tou je bipolární vláda, jako bylo například během „studené“ války - USA a Sovětský svaz.

Dobrá alternativa by byla, byť ne tak ideální úhlem politologie, multipolární vedení světa (třeba země BRICS). Ovšem Spojené státy to nikdy nepřipustí, ty od 90. let po současnost (stejně jako od 20. let 20. století do 45. let nacistické Německo, nebo ještě dříve Římská říše), byli unipolární hegemoné, kteří válkami dobývali svět pro naprosto zhoubné a totalitářské ovládání světa. Evropská unie je v tomto směru vazal USA, a má záměrně zavřené oči…

OV ČSBS Hradec Králové znovu důrazně protestuje proti eskalaci konfliktu na ukrajinsko-ruských hranicích. Vyzývá politiky Evropských vlád ke zdrženlivosti v unáhlených rozhodnutí a představitele USA a dalších mocností k přehodnocení záměru případného napadení RF, které zcela jistě vyústí v třetí světovou válku. A v této válce není vítěze, jen mrtví a na desítky let spálená země. A co můžeme udělat mi obyčejní občané pro přežití lidského druhu? Na podzim volme ty strany, které podporují mír a odsuzují politiku USA a NATO.

Luboš Groh
předseda OV ČSBS Hradec Králové