„Peněz není ve zdravotnictví tak málo, aby se při dobré organizaci nedala poskytovat kvalitní péče,“ řekl ParlamentnímListům.cz bývalý mluvčí ministra Tomáše Julínka (ODS) Tomáš Cikrt. Uvedl to krátce poté, co si na webu ParlamentníchListů.cz přečetl rozhovor s profesorem a chirurgem Pavlem Pafkem, který třeba tvrdí, že do zdravotnictví jde v posledních třech letech stále menší procento HDP, a tak se stalo to, že Česká republika dává asi tak polovinu peněz v dolarech na obyvatele, než dávají občané Rakouska.

„Pro politiky platí, že můžou rozkrájet společenský dort jen tak velký, jak ho mají. Ale to, proč jde do zdravotnictví v posledních třech letech stále menší procento HDP, mi nikdo neuměl na Ministerstvu zdravotnictví vysvětlit. Je mi jasné, že když se zmenšuje dort, bude ten kousek pro zdravotnictví menší. Ale oni ho ještě ukrojili tenčí,“ zmínil také Pafko.

Chirurg odkryl i další problém děravého cedníku zdravotnictví Česka. Jde o to, že za víc než padesát procent obyvatel, což jsou nezaměstnaní, důchodci, děti, mládež a invalidé, platí zdravotní pojištění stát. „Tito lidé tvoří víc než polovinu populace. A na každého platí stát zdravotní pojištění kolem sedmi set měsíčně, což nestačí,“ zdůraznil Pafko.

„Teď se ministr Heger podle mých informací snaží, aby se státní příspěvek zvýšil, ale stále nemá podporu ministra financí ani ve vládě,“ doplnil Pafko v rozhovoru ParlamentníchListů.cz s tím, že tedy logicky z pojištění nebude možné všechno a všem uhradit ve chvíli, kdy to potřebují.

Ty nízké platby pokřivují celý systém

Se slovy Pafka pak z velké části souhlasí i Tomáš Cikrt. „Bohužel je to pravda,“ uvedl Cikrt na dotaz, zda je opravdu tak velkým problémem to, že stát platí za státní pojištěnce jen 700 korun měsíčně, přičemž se tato skupina neustále rozrůstá.

„Zatímco stát platí za své pojištěnce asi čtvrtinu všech nákladů, tvoří tito jeho pojištěnci většinu. Je to jeden z největších problémů našeho zdravotního pojištění. Celý systém to pokřivuje,“ pokýval hlavou Cikrt.

„Jsem přesvědčen, že by některé skupiny, za něž dnes platí stát, měly své pojistné platit samy, respektive, že by si na něj měly šetřit. Jenže to je dnes politicky neprůchozí, a proto je každý rok tak velký křik kolem plateb státu za státní pojištěnce, které jsou samozřejmě neadekvátně nízké,“ zmínil dále. Podle něj již Tomáš Julínek, ještě jako senátor, navrhnul zvýšení těchto plateb a dokonce prosadil mechanismus stálého postupného zvyšování, který ale dnes již nepochopitelně nefunguje.

„Obrovský podíl počtu státních pojištěnců je nesmysl a anomálie, ale když už tu tato situace je a nejde rychle změnit - a nikdo to ani z politiků nenavrhuje - mám za to, že by stát měl svůj podíl na platbách do zdravotního pojištění zvyšovat, byť si uvědomuji, že je to levicový recept a že jiné peníze, než zase peníze nás všech stát nemá,“ zmínil Cikrt.

Bývalý mluvčí ale nesouhlasí s Pavlem Pafkem v tom, že se neustále zmenšuje „dort“, který mohou politici pro zdravotnictví rozkrájet. Tento dort je totiž podle Cikrta ve zdravotnictví stále větší.

Zdravotnictvím proteče 290 miliard korun

„Porovnání s celkovým dortem, který upeče celý stát, je pouze relativní. Dnes proteče českým zdravotnictvím nějakých 290 miliard korun, v devadesátých letech to bylo cca 50 miliard. Ukažte mi jinou oblast našeho života, kde by byl takový několikanásobný růst! Je to mimochodem proto, že na zdravotní pojištění se skládáme všichni zvlášť mimo státní rozpočet, takže tento balík peněz nemohli někteří nezodpovědní politici rozházet na jiné 'bohulibé' akce. Je ale jisté, že se vyčerpaly možnosti růstu z veřejných zdrojů. I kdyby se zvýšily platby za státní pojištěnce, nebude to stačit,“ uvedl a zdůraznil, že pokud chceme mít podíl na HDP odpovídající západním zemím, musíme mít i jejich výši přímých plateb, čili spoluúčasti pacientů. „Pokud se nepletu, je teď u nás 16 procent, takže bude třeba ještě deset procent přidat!“

I tak ale pořád budou v absolutních číslech na tom prý v Rakousku lépe a důvodem jsou právě hospodářské rozdíly, které vznikly v obou státech za několik desetiletí.

Je třeba reforma, ne přilévat peníze

„Pokud bychom měli takový podíl na HDP, jaký si přeje pan profesor Pafko, naše zdravotnictví by mělo úplně stejné problémy jako dnes a stejně nespokojené lékaře a jejich profesory. Je třeba ho zreformovat, ne přilévat peníze jako bychom přilévali vodu do děravé nádoby,“ pronesl k tomu bývalý mluvčí.

A jaké jsou třeba ty jeho recepty na zlepšení zdravotního systému?

„U velkých nemocnic, zejména v Praze, by se měly odstranit duplicity. Máme tři lékařské fakulty a pět fakultních nemocnic a přitom žádnou městskou nemocnici. Peníze by se měly přesouvat za pacientem (systém DRG) a od levné péče směrem k té drahé – na specializovaná centra, kde léčí pacienty, kterým jde o život,“ vypočítal pak na jedné ruce.

Trápí ho ale i fakt, že máme přebujelou akutní péči, kterou je třeba utnout: „Je naprosto nevyhnutelné redukovat přebujelou akutní péči, kdy si v každé malé díře hrají na Chicago Hope, nakupují drahé přístroje a nemají ani zkušené lékaře, kteří by s nimi uměli zacházet. Síť nemocnic je u nás příliš hustá, vždyť je tu ještě z Rakouska-Uherska, kdy se jezdilo místo sanitkou koňským povozem. Malé nemocnici stačí dva tři základní obory a jinak by se měly orientovat na dlouhodobou péči.“

Pacienti by si měli více připlatit

Zdůraznil také, že pořád máme jednu z nejnižších spoluúčastí pacientů, tedy podílů přímých plateb, což jsou ty peníze, které nám nyní chybějí.

„Levicoví politici slibují občanům, že všechno bude ve zdravotnictví zadarmo a to je samozřejmě nesmysl. Občané si budou muset v blízké budoucnosti mnohem více připlácet na banální a život neohrožující léčbu, aby zůstaly peníze na záchranu života, infarkt, rakovinu… Kdo lidem slibuje, že jim zaplatí všechno, tak by jim měl také říci, že tím automaticky půjde dolů kvalita té nejdražší péče, že jim sice zaplatí desetikorunový acylpyrin, ale na léčbu rakoviny prsu budou zase pořadníky a přestane se transplantovat. Mimochodem - tady patříme ke světové špičce,“ dodal Cikrt s poukazem na fakt, že častým a obrovským problémem je špatné politické řízení zdravotnických zařízení na všech úrovních, tedy měst, krajů a státu.

Zpolitizovaná je podle něj ale i lékařská komora, jež kupříkladu brání uvolnění pracovního trhu, čímž udržuje umělou přezaměstnanost. To pak má navíc přímou vazbu i na výši platů lékařů.