Bývalý analytik Úřadu vlády se hned na úvod rozepsal o tom, jak jsme místo objektivního zpravodajství ovlivňováni „sörosovským globálním networkingem nastolování agendy“. Tím nám prý byla omotána kolem údů kazajka, ze které jednou budeme muset vyjít. „Koneckonců ani ta revoluce v roce 1989 nebyla naše. To teprve bude,“ dodává.

Proto bychom se neměli rozčilovat nad problémy, které nám média podsouvají, protože jsou v drtivé většině jen zástupné. Prapříčinu mizérie diagnostikuje Nečasův analytik v měnové oblasti. Připomíná přitom citát „Dejte mi kontrolu nad měnou národa a pak mi bude lhostejné, kdo píše zákony“, který měl pronést Mayer Amschel Rothschild, který poté proti aristokracii mohutně financoval francouzskou revoluci. Následně se rozepisuje o „wallstreetském obludáriu“, formálně krytém americkou centrální bankou FED.

Pákou na ekonomiky ostatních zemí, které svazuje do pavoučích sítí, jsou pak „nadnárodní finanční instituce“ Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Jejich vliv v případě některých zemí přechází v regulérní protektorát.

Na stejném principu v soukromém sektoru funguje finanční bankovnictví. „Půjčka od banky z ‚našeho‘ dolarového světa se ve chvíli podpisu úvěrové smlouvy rovná pouhému dlužnímu úpisu. S penězi nemá společného nic, a to do chvíle, než začnou peněžit váš vlastní majetek. Banky totiž nepůjčují peníze, ale jen jedničky a nuly z jejich počítačového systému. SWIFT je jejich zlaté tele. Půjčované peníze jsou ‚kryté‘ (teoretickým) dluhem banky u někoho třetího. Úvěr vznikl pouhým podpisem, že s tím souhlasíte. Klasické letadlo. Někdo to pak na konci musí celé zacvakat. Ale banky to nebudou – ty dostanou úroky a majetek od exekutorů, protože placení úroků si vynucuje krach jistého počtu účastníků latadlové hry,“ vysvětluje.

CELÝ TEXT SI PŘEČTĚTE ZDE

Tento systém byl podle někdejšího analytika Úřadu vlády z dob Petra Nečase od počátku postaven na takto zrádném principu a s tímto vědomím můžeme odmítnout všechny, kteří tvrdí, že si dlužníci pronásledovaní exekutory nebo státy proháněné finančními institucemi mohou za své potíže samy.

Inovací, kterou do dějin finančnictví přispěla Evropská unie, je podle Fencla systém dotací fungující na velmi podobném principu. Vylepšený je však o to, že peníze nepůjčuje, aby je poté vymáhal, ale rovnou direktivně vybere, aby je poté mohl velkodušně přerozdělit.

„Firmám a domácnoctem to zvyšuje rozpočty, které jsou z druhé strany menšeny ‚pravicovými‘ úsporami anebo mizí zcela v případě příslušníků armády nezaměstnaných.

„Lidé prostí a zmatení pak budou nadávat na ‚své‘ politiky, protože není na dopravu, zdravotnictví a školství, zavšivené ‚norským‘ přístupem k dětem a učitelům. A tak bychom mohli pokračovat. Třeba o daních. Čím dál víc lidí to pociťuje na vlastní kůži a zraje v nich touha po skutečné změně. A uzraje!,“ varuje Fencl.

Ti, kteří na dosavadních pořádcích vydělávali, budou podle Fencla svá privilegia bránit, co to jenom půjde. Ať už tvrdou silou zbraní, nebo „měkkou“ silou akademických konstruktů vysvětlujících, že jinak než doposud to nejde.

„Kdo dnes prohlédl zlodějinu a globální komplot nebo jen nesouhlasí, je agent Kremlu. Nejsme agenti Kremlu, ale odmítáme být otroky a oběťmi Wall Streetu!,“ vzkazuje na závěr Fencl. Nakonec však vlévá do žil optimismus. Možná prý jen postačí počkat, než se bouře přežene, protože USA beztak spějí ke krachu.

„Češi se mohou pomalu připravovat na své první odvážné politiky, kteří se nespolehnou na to, až se probudí Západ, a nebudou váhat riskovat vše, aby dosáhli zrušení našeho členství v EU a NATO, zavedli zlatý standard a připojili se k bance BRICS či AIIB nebo k oběma, což zemi otevře netušené možnosti,“ vzkazuje Fencl.