"Můj táta je policajt, můj muž je policajt, naši kamarádi jsou policajti, podporujeme vás," píše se na listu papíru, jenž má přilepený na zádech starší žena držící za ruku malou holčičku. Družně hovoří s lidmi okolo, kteří mají na pažích oranžové pásky s nápisem policie. Jiná žena zase svírá terč, na němž stojí slova: "Policisté - živé terče!" Jde o demonstraci, která se v týdnu konala na pařížském mostě Svornosti před budovou Národního shromáždění, kde většinou korzují turisté. Podobné akce nicméně probíhají po celé Francii. Tamní policisté se cítí přehlíženi, vláda na ně prý kašle a už toho mají dost.

Teroristé, vraždy, útoky

Čtrnáct procent. O tolik v prvním pololetí tohoto roku vzrostl počet útoků na policisty. Bude tomu rok, kdy teroristé Islámského státu při koordinovaných atentátech zaútočili na několik cílů v centru francouzské metropole, což si vyžádalo sto třicet obětí. Ještě před tím vraždili islamisté v redakci satiristického časopisu Charlie Hebdo a v košer lahůdkářství na předměstí s hrůzným součtem sedmnácti mrtvých. Nicméně bezbečnostní situace se v zemi galského kohouta nijak významně nezlepšila, jak by se dalo očekávat, spíše naopak. Aktuální příběhy protipolicejního násilí by mohly sloužit jako scénáře filmových hororů.

V první polovině června Larossi Abdalla ve městě Magnanville západně od Paříže ubodal policistu v civilu i s přítelkyní. Video z vraždění umístil na Facebook. Poté se zabarikádoval v jeho domě, přičemž jejich tříletého syna zachránila až zásahová jednotka. Během zásahu přísahal věrnost Islámskému státu. Policisté u něj našli seznam dalších plánovaných cílů, mezi nimiž byli mimo jiné další policisté, novináři či rappeři. Útočník byl přitom již v roce 2013 odsouzen na tři a půl roku za verbování džihádistů, po dvou a půl letech ho propustili, ale byl stále v podmínce.