Sestřelené ruské letadlo, ať už v Turecku nebo v Sýrii, opět rozčeřilo vody na Blízkém východě. Někteří dokonce tvrdí, že zcela náhodou se to stalo v době, kdy se rýsovala mezinárodní koalice Francie, některých dalších západních zemí a Ruska, a rozhodně to nepovažují za náhodu. Jak se celá situace jeví vám a jaké další konsekvence očekáváte? Nemyslíme tím jalové úvahy o třetí světové válce, ale spíše délku doby, o kterou tento incident prodlouží řešení situace v Sýrii.

Pokud je pravdivá informace západních leteckých odborníků, že ruské letadlo se pohybovalo nad tureckým územím po dobu 17 sekund (předpokládám nejpravděpodobnější podzvukovou rychlost kolem 800 km/h), proletělo trať přibližně 4 km. To je málo i z hlediska údajných deseti rádiových varování. Za 17 sekund by nebylo možné je ani řádně zopakovat a kontrolovat účinek. Rádiová varování byla navíc směrovaná na frekvenci základny v Latakii, odkud ruské letectvo operuje, takže v případě jejího zachycení by muselo dojít k následnému předání dispečerem pilotovi letounu. Samozřejmě až na základě rozhodnutí velitele. To se nedalo za 17 sekund stihnout. Západní zdroje uvádějí, že frekvence pro spojení si k vyloučení možnosti střetu předalo americké a ruské, pravděpodobně i francouzské letectvo, turecké uváděno není. Turecko operuje tím, že ruský letoun (základnu) varovalo již ve vzdálenosti cca 35 km od hranic, což odpovídá zhruba třem minutám letu k hranici. Určitou otázkou je, zda má Turecko co nařizovat ruskému letounu nad syrským územím, zvláště když vzájemná spolupráce neexistuje? Ruské velení mohlo turecké volání či výzvy zpočátku vyhodnotit jako teroristický nebo turecký pokus o rádiové klamání s cílem zastavení útoku na teroristy. Každopádně vznikla velká časová prodleva z hlediska včasného varování pilota. Ruská strana tvrdí, že letoun do tureckého území nevnikl, a přeživší operátor ze dvoučlenné posádky to potvrzuje a uvádí, že žádné varování se nekonalo. Kromě rádiového existuje ještě varování obvykle stíhacím letounem, který proniknuvší letoun předletí a mává křídly, čímž upozorňuje, že letoun porušil cizí území a má je opustit nebo následovat domácí vojenský letoun a přistát na jeho letišti. Poslední možností je varovná střelba. Tuto variantu turecké letouny evidentně nevyužily, neměly na ni čas.

Pokud by byl pravdivý obrázek s konturou hranic Turecka a trasami letu zúčastněných letadel, předváděný Tureckem a vysílaný ČT, musel by se ruský letoun pohybovat nad tureckým územím asi minutu na dráze kolem 12 km. Vyplývá to ze srovnání s vojenskou mapou Turecka a Sýrie. Obrázek je tedy v rozporu s jinými informacemi. Přesto z něj vyplývá jeden logický fakt. Turecké stíhačky zcela jistě překročily při útoku na ruský letoun syrské hranice. Totéž a ještě více platí v případě 4 km a 17 sekund. Pohyb tureckých vojenských letadel nad územím cizího státu, kde nemají co dělat, nikomu z reprezentantů NATO nevadí a ani jej nekomentoval. Jenže situace mohla být i taková, že ruské letadlo pohybující se buď nad tureckým, nebo syrským územím sestřelilo turecké letadlo pohybující se nad syrským územím. Nelze se divit, protože turecké letectvo se nad pohraničními oblastmi Sýrie stejně jako Iráku, ale rovněž Řecka (stát NATO), především jeho ostrovů, pohybuje běžně. A nikdo v NATO nepovykuje nad tureckou arogancí a nevolá po sestřelení tureckých letounů kvůli obraně území z důvodu územní integrity příslušných států. Vidíme tedy opět účelově jednostranný přístup reprezentace NATO, které chválí Turecko za ochranu vlastního území, ale zcela přehlíží, že totéž Turecko opakovaně narušuje cizí území a mezinárodní právo. Že i turecká armáda opakovaně operovala na syrském území, rovněž není žádná novinka.

Pokud ruské letadlo opravdu na krátkou dobu vniklo do tureckého vzdušného prostoru, šlo s velkou pravděpodobností o náhodu. Rozhodně nešlo o útok či ohrožení turecké bezpečnosti. Na to jedno letadlo, které již odhodilo podvěšenou munici, opravdu nestačí. Ostatně i vyjádření evropských i našich politiků včetně známých opor islamizace Evropy jsou velmi rozpačitá, protože Turecko svoji aroganci a podporu islámskému terorismu v tomto případě přehnalo. V praxi vytvořilo situaci, že v případě adekvátní ruské odvety by se muselo NATO rozhodnout, zda půjde do jaderné války kvůli státu podporujícímu islámský terorismus, proti němuž EU i NATO údajně bojují. Jde o druhý zaznamenaný případ překročení turecké hranice ruským letounem a ruské velení zcela určitě nařídilo svým pilotům, aby tureckou hranici nepřelétali. Ruský letoun byl tureckými stíhačkami s velkou pravděpodobností zákeřně napaden, aniž posádka cokoli tušila. Jinak by muselo jít o sebevrahy. Postarší stíhací bombardér by na turecké stíhačky v boji nestačil. Avšak v případě útoků amerického letectva proti ISIL jsou teroristé varováni 45 minut před zahájením útoku, údajně z humanitárních důvodů. Smysl a účinek takových útoků je, slušně řečeno, diskutabilní, ne-li komediální. Ruské letadlo bylo „varováno“ tak, aby nemělo čas ani reagovat. Stalo se tak v rámci ruského boje proti islámským teroristům v Sýrii, který slovně podporuje vedení EU i USA, prakticky především Francie. Vražda ruského pilota islámskými teroristy podporovanými z Turecka za výkřiků Alláhu Akbar je válečný zločin, za nějž Turecko nese plnou zodpovědnost.

Zde je třeba zdůraznit, že islámský vahábistický a saláfistický terorismus, který je politickou doktrínou Saúdské Arábie, spojence USA, nereprezentuje v tamním regionu pouze samozvaný teroristický islámský stát, ale rovněž řada dalších teroristických organizací od Al Kajdy, přes an-Nusrá až po Palestinský džihád vraždící izraelské civilisty noži a auty. Další podobné islámské organizace brutálně řádí především jižněji v Africe, aktuálně v Mali, ale rovněž v Libyi, Egyptě i jinde.