Svět válek 2017

Všemožné informační servery, které se zabývají bezpečnostní politikou a jsou mnohými našimi politiky a mediálními pracovníky pojímány jako zjevená pravda, zvláště pokud jsou americké, vyčíslují počet vojenských konfliktů v tomto roce na 15 až 22. Jenže realita je výrazně horší. V současnosti po světě bují kolem 30 intenzivnějších válek, které ovlivňují život obyvatel účastnických zemí. V převážné většině z nich vidíme na jedné či obou stranách fronty muslimy. Většina konfliktů probíhá v Africe a muslimské části Asie.

Americký kontinent

V současnosti se začíná jevit jako oblast nejžhavějšího střetu ve formě občanské války podporované intervencí ze zahraničí Venezuela. Střety mezi provládními a protivládními skupinami dosahují místy intenzity občanské války s řadou mrtvých. Významný producent ropy má po drastickém poklesu této komodity hospodářské problémy a obtížně zvládá sociální politiku. Zároveň nelze přehlédnout silnou snahu USA o vměšování do Venezuely podle dlouholeté tradice prosazování amerických zájmů v Latinské Americe. Problém je v tom, že vojenský zásah by zdaleka nemusel získat výraznou podporu ze strany latinskoamerických zemí, které mají k USA právě na základě historické zkušenosti dosti podezíravý přístup. Další zemí, kde boj dosáhl úrovně občanské války, je Mexiko. Zde se jedná o boj organizovaného zločinu, konkrétně narkomafie proti státu. Situace dosáhla stavu, že zločinci se snaží ovládnout celé oblasti, zabíjejí policisty i vojáky. Především v chudších oblastech bují korupce a na severu pašování lidí do USA. Vývoj je ukázkou toho, kam vede tolerance k obchodu s drogami ze strany neoliberálních vlád, především v USA. Pokud by existovala opravdová snaha o zastavení přísunu drog z jihu přes americkou hranici, podařilo by se tento obchod zastavit. Bohužel řada indicií napovídá tomu, že na špinavém bussinesu se podílejí tajné služby. Stačí si připomenout aktivity CIA ve Vietnamu a okolních zemích a spolupráci stejné organizace s islámskými narkomafiány v Afghánistánu, Pákistánu a Libanonu. Vláda současného amerického prezidenta zároveň čelí nenávistné kampani proto, že se snaží posílit ochranu hranice s Mexikem a tím zabránit pašování drog i lidí. V obou případech je zcela evidentní dvojaká politika, kdy se proti drogám a ilegálům bojuje pouze oficiálně. Dále nelze přehlédnout rostoucí rasový střet v USA, kde se bílá komunita opírá o současného prezidenta, zatímco barevná a muslimská o jeho bývalou protikandidátku. Několik desítek let všemožně prosazovaného multikulturalismu a zvýhodňování černochů nepřineslo žádný výsledek, kromě stále ostřeji rasově rozdělené společnosti. Takzvaný tavicí kotel vymyšlený jako název divadelní hry režisérem Zingvilem již roku 1908 evidentně nefunguje. Přesněji funguje pouze mezi Evropany, případně mezi Evropany a částí Asiatů. Afrikanizace evidentně nefunguje, dokonce ani v armádě, bez ohledu na všemožnou mediální reklamu, snaha o utlačování bělochů a přepisování historie vzbuzuje rostoucí odpor a střety nabírají místy podobu občanské války.

Evropa

Z hlediska Evropy můžeme prakticky navázat na předešlou kapitolu. Rovněž pokrytecká snaha o afrikanizaci a islamizaci Evropy cestou takzvaného multikulturalismu pomocí takzvaných uprchlíků vede k přesně opačnému efektu, než se snaží dosáhnout vedení EU, Německa, Francie, Švédska a jimi ovládaná média a neziskovky. Roste odpor a probouzí se vlastenectví. Celý proces ohrožuje stabilitu a existenci EU. Tavicí kotel se nekoná s výjimkou nepočetných psychicky narušených či morálně pobloudilých ošklivek, bláznivek, pracovnic neziskovek a prostitutek nadšených africkou inseminační misí placenou z daní občanů EU a doprovázenou rostoucím počtem onemocnění AIDS a tuberkulózy. Celá afroislámská invaze by mohla být do určité míry k smíchu, kdyby zde nebyla snaha takzvané uprchlíky ponechávat v Evropě a zároveň s nimi nepřicházeli islámští teroristé a narkomafiáni, což je mnohdy totéž. Rostoucí počet nenávistných teroristických útoků muslimů žijících v EU i migrantů destabilizuje celou EU, zvyšuje náklady na ochranu jak před přímými útoky teroristů, tak z hlediska zdravotního ohrožení a přivádí celé společenství k rostoucímu rasovému napětí a na pokraj otevřeného násilí. Obecně lze konstatovat, že EU je již plně ve válce i s islámským terorismem, přičemž vedení unie z ideologických důvodů doslova sabotuje jak prevenci, tak základní potřeby z hlediska bezpečnosti občanů.