V tomto týdnu si Česká republika připomíná dvě výročí, která spolu souvisejí nejen v symbolické, ale i v geopolitické rovině. Památnými dny jsou 12. březen 1999 a 14. březen 1939. Obě výročí mají mnoho společného, proto si je připomeňme společně.

14. března 1939 vstoupila na okleštěné území druhé Česko-Slovenské republiky vojska hitlerovského Německa. Stalo se to půl roku poté, co československá vláda proti vůli převažující části občanů akceptovala mnichovskou dohodu. Začala tím doba největšího teroru českého národa v novodobých dějinách, kterému padlo za oběť více než 360 000 občanů republiky. Z geopolitického hlediska se protektorát začlenil do vojenského bloku evropských zemí, které se seskupovaly pod vedením Německa s cílem napadení Sovětského svazu a expanze na východoevropská a západoasijská teritoria. Ohromný komplex českých závodů těžkého strojírenství (Škoda, ČKD apod.), kterým Německo zvýšilo kapacitu zbrojní výroby o více než třetinu, začal pracovat ve prospěch třetí říše. Mašinerie goebbelsovské propagandy, šířená mimo jiné i z pražských barrandovských ateliérů, připravovala obyvatelstvo nejen na genocidu Židů, ale i na válku se Sovětským svazem. Praha byla oblepena plakáty „Zachvátí-li tě, zahyneš“, obyvatelé židovského vyznání se, prozatím, procházeli po ulicích označení žlutou hvězdou. Později budou odvezeni do koncentračních táborů a zavražděni. Zatímco obyčejní lidé zatínali pěsti, pomáhali pronásledovaným Židům a organizovali se v protinacistickém odboji, česká herečka Lída Baarová se oddávala milostnému vztahu s Josefem Goebbelsem a představitelé české smetánky trávili svůj čas na večírcích s představiteli protektorátní správy Říše, kteří tou dobou připravovali plán likvidace českého národa. Z těchto plánů sešlo, protože v roce 1941 napadený Sovětský svaz se ubránil a Německo porazil. Díky Sovětskému svazu byla anulována mnichovská dohoda, Československo se obnovilo (s výjimkou Zakarpatské Rusi) na stejném území jako před mnichovskou dohodou a na 44 let se ocitlo v sovětské sféře vlivu. V roce 1989 došlo ke změně režimu a politické orientace. Sovětský svaz na tyto změny reagoval tak, že z teritoria Československa dobrovolně odešel. Dne 12. března 1999, tedy deset let poté, co z Československa odešla sovětská vojska, a v roce šedesátého výročí počátku nacistické okupace Česká republika vstoupila do Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), čímž se vrátila do vojenského společenství západních států proti Rusku, podobně jako v roce 1939.

Počátky NATO

Ideové počátky NATO lze zařadit do počátku roku 1945, kdy proběhly rozhovory představitelů rozvědky USA v čele s pozdějším ředitelem CIA Allenem Dullesem s představiteli nacistického Německa. Předmětem rokování bylo uzavření separátního míru Velké Británie a USA s Německem a možné zapojení wehrmachtu do vojenské operace proti Sovětskému svazu. Tyto rozhovory probíhaly za zády tehdejšího prezidenta USA Franklina D. Roosevelta a po jejich odhalení sovětskou rozvědkou byly na jeho rozkaz okamžitě zastaveny. Po smrti Roosevelta (12. dubna 1945) se však politická situace v USA začala rychle měnit. Administrativa nového prezidenta USA Harryho Trumana měla k nacistickému Německu diametrálně odlišný postoj než Roosevelt, což symbolizuje angažmá Heinricha Muellera (velitele GESTAPO) v administraci prezidenta Harryho Trumana. Mueller působil jako Trumanův poradce proti Sovětskému svazu i proti vnitřní opozici, která byla v USA pronásledována na základě výnosu Trumana č. 9835 ze dne 21. března 1947 (etapa pronásledování politických oponentů Trumana je známa jako mccarthismus, podle předsedy Výboru pro neamerickou činnost, senátora Josepha McCarthyho). Podle osobních vzpomínek Muellera [https://www.amazon.com/Muller-Journals-1948-1950-Washington-Years/dp/0912138793/ref=sr_1_7?s=books&ie=UTF8&qid=1376863725&sr=1-7&keywords=Gregory+Douglas] jej s Trumanem pojilo dokonce osobní přátelství, Truman se stal kmotrem Muellerova syna. 

Ve Velké Británii byl na základě rozkazu W. Churchilla již v květnu 1945 vypracován plán na napadení SSSR, známý jako Operace „Nemyslitelné“ (Unthinkable). K napadení Sovětského svazu v roce 1945 nedošlo, protože sovětské vojenské síly v Evropě značně převyšovaly anglické a americké. Druhým důvodem byla minimální veřejná podpora pro novou válku. 6. a 9. srpna 1945 Spojené státy bombardovaly jadernými zbraněmi japonská města Hirošima a Nagasaki, nicméně k úspěšné válce se Sovětským svazem chyběla USA technologie nosičů jaderných hlavic, které by je byly schopny dopravit na dostatečnou vzdálenost. 5 března 1946 vystoupil W. Churchill na universitě ve Fulltonu s protisovětským projevem, ve kterém mimo jiné symbolicky použil termín „železná opona“, který do té doby ve vztahu k Sovětskému svazu používal nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels. Protisovětská propaganda nabírala na síle a zdálo se, že k napadení Sovětského svazu dojde každým dnem. V této atmosféře byly 4. dubna 1949 podepsány ustavující dokumenty NATO jakožto protisovětské koalice západních států. Založení NATO mělo v kontextu doby podobný význam, jako založení osy Berlín–Řím–Tokio ze dne 27. září 1940 (devět měsíců do napadení SSSR). K napadení SSSR nově formovanou koalicí v roce 1949 nedošlo pouze díky tomu, že se SSSR podařilo 29. srpna 1949 úspěšně demonstrovat vlastní jadernou bombu a ustanovit tak jadernou paritu. Stalo se tak i díky nezměrnému hrdinství a obětavosti amerických vědců, z nichž nejznámějšími byli Julius a Ethel Rosenbergovi, kteří za svůj čin zaplatili životem (popraveni v USA 19. června 1953).