"Podle dostupných zdrojů byl 28. září 1951 Ctiradem Mašínem podřezán po podání chloroformu svázaný příslušník SNB strážmistr Jaroslav Honzátko při přepadení stanice SNB za účelem získání zbraní. Bratři Mašínové obhajují tento čin, stejně jako další případy fyzické likvidace, s nimiž se pojí jejich jméno, „válkou", kterou vyhlásili zločinnému komunistickému režimu," vysvětlil Pehe nejprve, co je tím rozporuplným činem, který otřásá názory veřejnosti.
"Jenže i kdyby šlo skutečně o „válku", pak ve výše zmíněném případě porušili Úmluvu o zacházení s válečnými zajatci z roku 1929, podle níž by se jednalo o popravu bezbranného zajatce, tedy o válečný zločin," podotýká. To by platilo i pro válku partyzánskou, jelikož kdo by vraždil člověka spoutaného a omámeného, ačkoli možná symbolizoval nepřátelský režim.
Oko za oko?
"Je samozřejmě možné argumentovat, že komunistický režim se s nepřáteli také nijak nepáral, a ve svých politických procesech i koncentrácích se nějakými mezinárodními úmluvami nebo principy lidskosti nezdržoval, jenže se tak dostáváme na velmi tenký led diskusí o tom, zda je v boji s nelidským režimem přípustné použít jakékoliv prostředky," zamýšlí se.
A tím by se mělo začít při posuzování jejich činů. "Hranice mezi vraždou na jedné straně a (možná nezbytným) zabitím nepřítele ve válce či odboji na straně druhé, je přitom přesně to, co bychom měli definovat, než začneme mluvit o Mašínech jako o odbojářích a udělovat jim vyznamenání."
Čtěte:
Jiří Pehe: Homosexualismus a klausismus
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: par
