Postup evropských států přirovnává Šichtařová ke svému ochrnutému sedmdesátiletému dědovi, který si neuměl představit život bez tvrdé práce a bolest přetížené páteře potlačoval velkými dávkami léků.

„Lékaři místo aby vysvětlili dědečkovi, že se neuzdraví, pokud bude potlačovat varovné příznaky a neodstraní příčinu, ještě ho v tom podporovali (že by bylo výnosnější mít pacienta než nemít ho?),“ naznačuje ekonomka a pokračuje analogií s Evropskou unií a přístupem států k „řešení“ ekonomické krize.

Evropa ať jde do háje!

Česká republika čelí vlně kritiky za neúčast na ekonomické výpomoci krachujícím evropským státům. „Slyšeli jsme takové to povídání o izolaci, o nezodpovědnosti, dokonce snad o neslušnosti či zradě… Zkrátka o tom, jak moc jsme si ublížili. Asi jako když člověk s pochroumanými zády pošle svého doktora, který všechno ví a všechno zná, do háje, a místo Ibuprofenu si vezme dovolenou,“ přirovnává a na základě dědečkova příkladu vyvozuje budoucí vývoj:

„Země jako Řecko, Portugalsko či Itálie dostanou nové úvěry. Zoufalé volání těchto předlužených ekonomik o pomoc nebude vyslyšeno,“ píše Šichtařová a pokračuje: „Tyto ekonomiky se kvůli svému předlužení vznáší nad okrajem bankrotu. A tím, že se nejsou schopny dostat k penězům, vyřvávají do světa poslední varování, že všechno je špatně. Že se Evropa chová jako cvok, když se dál zadlužuje.“

Úvěry bankrot jen oddálí

Reakce Evropy je nasnadě – varovné příznaky potlačí tím, že předluženým zemím poskytne další úvěr, uzavře fiskální pakt, který má Evropu vyléčit. „Ne, Pakt Evropu nevyléčí. Další úvěry i celý slavný Pakt jsou jen dalšími opiáty, které maskují, že Evropa se dál chová sebedestrukčně. Novým úvěrem překleneme další dva měsíce, než budeme tam, kde před jeho poskytnutím,“ tuší možné vyústění.

Východisko krize Markéta Šichtařová vidí ve vyloučení předlužených zemí z eurozóny a navrácení konkurenceschopnosti těchto států pomocí nějaké jiné, slabší měny.

„A my všichni nepotřebujeme odevzdat svou odpovědnost Bruselu a slibovat mu, že se už napříště budeme zadlužovat ‚jen trochu‘,“ píše. „Potřebujeme politiky, kteří budou mít dost rozumu, aby za a) nad Bruselem mávli rukou a za b) přestali nás zadlužovat ne kvůli hrozbě pokut, ale proto, že každý dluh každou ekonomiku poškozuje a zpomaluje,“ dodává a shrnuje:
„Za a) jsme udělali, zaplaťpámbu. Čím to jenom je, že nějak nemohu uvěřit, že uděláme i to za b)?“ uzavírá Šichtařová.