„Je jasné, že si Romany všimnete na první pohled, protože nevychází z domu bez šátku. Jakmile se s ní ale dáte do řeči, velmi rychle zjistíte, že je to úplně obyčejná holka, kterou zajímají cizí kultury, ráda cestuje, chodí do kina, a má ráda psy. Svou víru nikomu nevnucuje, naopak se snaží o ní mluvit s humorem,“ píše o ní redaktorka hned na úvod rozhovoru.

Ve škole prý chodila na náboženství asi dva roky, než se rodiče, vlažní katolíci, zděsili a odhlásili ji. Islám prý nejprve nesnášela. Jenže pak viděla dokument zpochybňující výklad o 11. září 2001 a řekla si, že možná tato víra nebude tak špatná, jak je nám prezentováno.

„Když jsem pak jela do Prahy na Den otevřených dveří v rámci Univerzity Karlovy, spojila jsem to s návštěvou mešity a rozhovorem s šejchem, který mi nakonec úplně změnil pohled na islám. Vybalila jsem na něj všechny svoje předsudky o islámu, on se smál a trpělivě mi je vysvětloval,“ popsala svůj první konflikt s islámem.

„Začala jsem přemýšlet nad vlastní vírou, ještě víc studovat a porovnávat islám a křesťanství. A přišla jsem na to, jak strašně málo práv v rámci křesťanství a Starého zákona, což je vlastně Tóra, jako ženy máme. Už jenom to, že v křesťanství neexistuje rozvod. Člověk si vezme hlupáka a už se prostě nerozvede. Islám to umožňuje,“ vysvětlila, čím u ní stoupl v ceně.

Rovněž menstruaci prý křesťané vysvětlují jako pokání za Evin hřích, zatímco muslimové v tyto dny ženám povolují, že se nemusí modlit, nemusí dělat těžké práce, a de facto mají „prázdniny“. „V tomto ohledu je islám rozhodně nejpokrokovější náboženství. Mám také kamaráda žida, který mi řekl, že v jejich modlitbě opravdu je to, že každý den děkují Bohu, že se nenarodili jako žena,“ dodala ve prospěch své víry.

Připouští, že muži v islámském světě využívají svého postavení, a proto to, co je teoreticky psáno v Koránu, je naplňováno dost pochybně. Její manžel však prý takové tendence rozhodně nemá. Následoval výklad o přednostech zahalování žen: „Nikáb považujeme za osvobozující v tom, že díky němu nemusíme řešit, jestli máme někde pupínek a podobně. Je díky němu úplně jedno, jak vypadáš,“ ocenila. Ženy prý díky tomu „neřeší“ vzhled.

CELÝ ROZHOVOR ZDE

Také prý není pravda, že by zahaleným ženám bylo přílišné horko, jak se některé obávají. „ve vedru to může být výhoda. Když si poliju hlavu vodou, není to vidět a díky šátku to neustále chladí. Dlouhé sukně zase třeba narozdíl od džínů příjemně profukují. Co se mě týče, dříve jsem nosila džíny, ale manželovi se víc líbily sukně. Muslimka by neměla nosit obepínající oblečení, tím pádem mi nedělalo problém toto přijmout,“ prozradila Červenková. Zahalování žen je podle ní ochranou před chlípnými muži, a takto jej pojímá už Mohamed.

Svého muže si prý vzala velmi rychle, když jí po třech dnech známosti v jejích osmnácti letech řekl, že se nechce dopouštět cizoložství. „Je velmi tolerantní, což odporuje všemu, co se o Arabech povídá,“ oceňovala. Podobných je podle její zkušenosti zhruba polovina muslimů. „Znám rodinu z Kurdistánu, jejíž děti běžně spí v pyžamu s Peppa Pig, přestože prase je podle většiny muslimů nečisté zvíře,“ prozradila.

Manžel je tolerantní. Ale kdyby jeho rodiče věděli, jak žijeme, klepla by je pepka...

Úplná idyla to však prý v rodině není: „manželovi rodiče v Libyi nevědí, že nežijeme spolu, myslí si, že žiju s ním v Anglii. Dokonce jim navykládal, že už jsem se naučila celou libyjskou kuchařku. Kdyby věděli, že žijeme zvlášť a že já vůbec neumím vařit, asi by je klepla pepka,“ uvedla.

Největší boj prý svedla o to, zda se vzdá alkoholu a přestane chodit s přáteli do klubů. A jak to dopadlo? „Uvědomila jsem si, že si po roce manželství budu muset vybrat, jakou cestou se vydám – buď konvertuji, přestanu pít a budu žít klidný život s hodným manželem, o kterém vím, že mě nikdy nepodvede, že má rád děti a že se mnou bude až do konce života, anebo to zahodím, rozvedu se a budu pokračovat ve svém životě. Rozhodla jsem se pro první možnost,“ popisovala formativní životní zážitek poté, co se jednou opila a manžel se s ní chtěl rozvést.

Jako muslimka odsuzuje například teroristické útoky na redakci Charlie Hebdo, ale na druhou stranu si myslí, že si za to Francouzi mohou tak trochu sami. „Média chtějí senzace, a pak se diví, že to někde bouchne... Souhlasím s Halíkem, který říká, že svoboda projevu by měla mít své hranice,“ říká. Sama prý nad těmito „ignoranty“ mává rukou, ale chápe, že někoho rozčilují.

Podobně se dívá i na další „chuťovku“ islámského práv v podobě trestu kamenování: „Je to součástí práva šaría, které je pro každého muslima víc než běžné právo. Stejně jako pro křesťany je důležitější Starý a Nový zákon. Nemůžeme tedy říct, že s tím nesouhlasíme, protože tím bychom popřeli sunnu, a tím Korán, který na ni odkazuje,“ vysvětlila. Podle sunny však, jak připomněla, je možno kamenovat jen, pokud skutek potvrdí čtyři věrohodná svědectví a pachatel se přizná.