Policejní organizace v prvé řadě poukazují na rostoucí počet útoků proti strážcům zákona a volají po vyšších trestech pro pachatele těchto trestných činů. Dalším z jejich požadavků je personální posílení policejních sborů, což se vláda snaží v posledních měsících částečně plnit, když bylo k policii přijato několik tisíc nováčků. Podle policistů je však stávající početní stav stále nedostačující a vláda by měla navýšit k těmto účelům další finanční zdroje.

Protesty policistů po celé zemi spustily čtrnáct dní staré události, kdy byly napadeny dva policejní vozy kolegů v jižní části Paříže Viry-Chatillon, která je obecně pokládána za jednu z mnoha desítek tzv. „no-go zón“ v zemi. Po útoku asi deseti maskovaných pachatelů bylo několik policistů zraněno a jeden z nich byl pro rozsáhlé popáleniny uveden do stavu umělého spánku. Právě obtížná vymahatelnost práva v no-go zónách je důvodem dlouhodobé nespokojenosti policistů.

Téma no-go zón je navíc na francouzské politické scéně tabu a většina mainstreamových politiků popírá, že by snad v zemi nějaké no-go zóny existovaly. Jen několik dní před začátkem protestů toto téma diskutovala organizace policejních vysloužilců a obviňovala vládu, že problémy spojené s existencí no-go zón záměrně ignoruje. Premiér Manuel Valls v reakci na stížnosti policejních vysloužilců konstatoval, že „nic takového ve Francii neexistuje“.

Dlouhodobé ignorování problémů nakonec vyústilo v současné protesty hned několika policejních organizací, které zatím mají podporu obyčejných Francouzů i médií. Téma může podle deníku Le Figaro do značné míry ovlivnit také prezidentské volby, což je také důvod, proč se prezident Francoise Hollande rozhodl přijmout delegaci nespokojených policistů přímo v Elysejském paláci. Vláda má však podle médií jen úzký manévrovací prostor, jak celou situaci rychle vyřešit.

Policejní protesty však nemají jednotné vedení a nejsou centrálně organizované. Zatímco odbory vyzvaly každé úterý k tichým protestům před soudními budovami, konkurenční uskupení chtějí zítra uspořádat masový „pochod hněvu“. Představitelé jednotlivých organizací se navíc navzájem obviňují z úmyslu převzít vedení celého protestního hnutí. Policejní šéf Jean-Marc Falcone navíc ztratil podporu řadových policistů a na demonstracích se ozývají hlasy, které požadují jeho rezignaci.

Na problémy bylo dle odborníků „zaděláno“ již v době „prezidentování“ Nicholase Sarkozyho, kdy došlo ke snižování početního stavu policie. Vše gradovalo v posledních letech, kdy země čelila teroristickým hrozbám a zmiňovaným útokům v no-go zónách. V pondělí navíc policie začala s dlouho očekávaným vyklízením uprchlického tábora v Calais, jež přišlo vzhledem k aktuálním policejním protestům v nejméně vhodnou dobu.

Obecně se francouzští komentátoři shodují na tom, že požadavky policie není možné naplnit v nejbližší době a bude je muset řešit vedle ministra vnitra až nástupce Hollanda v prezidentském úřadu. Že toto téma může prezidentským kandidátům přihrát potřebné politické body, naznačili svými reakcemi také Nicholas Sarkozy a Marine Le Penová, když oba shodně vyjádřili pro policejní protesty pochopení.