Na začátku akce se Kohout věnoval Švýcarsku: „Jak se spojily kantony, situace bývá prezentována jako idylka. Ve skutečnosti bylo Švýcarsko tradičně chudá země, která měla nedostatek orné půdy a žádné velké přírodní zdroje. A tradičně bylo rozhádané, protože kantony, města a opatství neměly stejné postavení.“ Pak také zmínil, že v roce 1848 Švýcarsko přijalo ústavu inspirovanou Spojenými státy. „S menšími úpravami funguje dodnes. Tenkrát jim ležel na srdci nesoulad mezi jednotlivými kantony, takže je švýcarská ústava zrovnoprávnila. Neměli dobrou zkušenost s vládcem, nechtěli žádného silného prezidenta, americký model proto pozměnili a místo prezidenta řídí zemi kolektivní orgán, prezidium. Což je v podstatě švýcarská vláda, která má z ústavy sedm členů. Například nemá ministra zdravotnictví, protože v 19. století se nepočítalo s tím, že by země měla mít ministerstvo zdravotnictví. A možná proto je švýcarské zdravotnictví nejlepší v Evropě. Přímá demokracie, která tu funguje, je věc, kterou čeští právníci bagatelizují,“ uvedl v samotném úvodu ekonom Kohout.

Referendum versus politologie

„Čas od času je tu nějaké zajímavé referendum, které vzbudí zájem naší veřejnosti,“ pokračoval dále vyhlášený ekonom Kohout. Například nedávno šlo o návrh zavést základní příjem garantovaný státem ve výši 2 500 franků měsíčně. „To je samozřejmě utopie, takže Švýcaři to naprosto zamítli. Kromě toho se zde koná celá řada referend, která nevzbudí zájem zahraniční veřejnosti. Zajímavá jsou ta, jež se týkají infrastruktury a veřejných výdajů,“ uvedl Kohout. Švýcarská ústava podle něj omezuje maximální sazbu daně z příjmu právnických i fyzických osob. „To znamená, že žádný kanton si nedovolí napařit svým obyvatelům nějaké extrémní vysoké sazby, protože by se ti lidé začali stěhovat někam jinam. Takže tam funguje zdravá daňová konkurence,“ vysvětlil přítomným Kohout

„V ČR se samozřejmě platí daně ve stejné výši úplně všude, ať už hovoříme o Praze nebo nějaké vesnici na Šumavě. Ať je to místo více či méně prosperující. To je chyba, protože všichni mají tendence se stěhovat do Prahy nebo do větších měst. Ve Švýcarsku i méně významné obce nebo oblasti nejsou úplně chudé prostě proto, že tam funguje dynamická rovnováha. Když je některá lokalita nebo kanton trochu chudší, sníží daně, a tím přiláká rezidenty a investory. Kdo chce bydlet v nejdražším švýcarském městě, což je Ženeva, samozřejmě si musí připlatit. Musí platit vyšší výdaje za bydlení, za služby a také daně. Kdo se smíří s méně atraktivní lokalitou, bude mít výhodu. Myslím si, že by to úplně stejně mohlo fungovat v českých podmínkách,“ zabrousil do svého „ranku“ ekonom.

Na co (možná) zajdeme

Poté se slova ujal Koller: „Máme tady národní vlastenecké tradice, a to, co nám říkají, že jsou evropské hodnoty, nemá s tradicemi nic společného. O švýcarský model vlády se tady snažil Masaryk, ovšem čeští hrabivci a korytáři jej samozřejmě odsunuli a udělali si tady takový systém, který byl sice ve srovnání s některými zeměmi v řadě případů demokratičtější, ale na druhé straně stejně neuspěl. Další takový člověk, který měl tendenci budovat smysluplný stát, byl prezident de Gaulle, který jak známo realizoval řadu referend. Také byl nakonec odstraněn, protože ve Francii se chopili vlády jiní.“