„Původně jsem chtěl zachytit migrační krizi z let 2014 až 2015, aby si ji lidé dobře zapamatovali, ale na podobné téma vydal publikaci Institut Václav Klause. V té době ale vydal také knížku francouzský ekonom Thomas Piketty s názvem Kapitál 21. století, v níž analyzuje rozdělení bohatství v zemích Evropy i USA, a od ní jsem se odpíchl, abych vysvětlil zásadní rozpory v ideách nynější Evropské unie. Její model sociálně-tržního státu, jenž dobře fungoval zejména v západních a severských státech Evropy, kde lidé mají velmi solidní životní úroveň, kterou jsme jim za komunistů tak záviděli, se začal bortit v 80. a 90. letech minulého století, kdy majitelé velkých korporací začali méně přispívat na daních do „státní pokladny“, protože své pobočky firem stěhovali do chudších zemí po celém světě a také do daňových rájů v rámci globalizace. A pokud se dostali do rozporu se státní správou, vydírali své země tím, že mohou odejít jinam, kde je laciná pracovní síla, kde dostanou vhodnější podmínky k podnikání a k tomu ještě daňové prázdniny. I současné vedení Evropské unie si s tím neví rady a nemá nástroje na to, jak to změnit,“ vysvětloval profesor Keller. Za této situace byla podle něj Česká republika zařazena mezi státy, které budou vyrábět výrobky s nižší přidanou hodnotou, tedy jinými slovy, že se z ní stane montovna vyspělých zemí.

Korporace vydělaly za několik let v Česku víc, než co Brusel do nás investoval na dotacích 

„Pro rakouského podnikatele je výhodnější, když zaměstná tři Čechy místo jednoho Rakušana, a dánský majitel firmy dokonce ušetří, jakmile dá práci téměř 10 Bulharům, místo aby zaměstnal někoho z domácích dělníků. Mezi velkými evropskými firmami se tak rozmohl trend, že si budují pobočky v chudších zemích EU včetně Česka a pak tyto zaměstnance posílají za nízké mzdy pracovat i do svých mateřských zemí. Proto francouzský prezident Macron tak vehementně bojuje za to, aby zahraniční zaměstnanci pracovali za stejné mzdy i ve vyspělé cizině, tím by totiž místní podnikatelé ztratili jakoukoliv motivaci dávat gastarbeiterům práci. Nicméně současná česká vládní reprezentace to odmítla, jelikož vidí naši konkurenceschopnost jen v nižších mzdách, kterou zahraniční korporace platí našim lidem,“ doplnil ještě známý europoslanec. Ten pak dále uvedl, že není jen pro Česko výhodné být členem Evropské unie, ale že na tom skvěle profitují i vyspělé západní státy. Podle Kellera Brusel investoval do naší republiky na všech dotacích okolo 1,2 bilionu korun. Polovinu ale Praha poslala zpět na svých příspěvcích a nadnárodní korporace získaly jen vloni na dividendách okolo 300 miliard korun. Tedy zahraniční společnosti vydělaly u nás za několik let daleko víc, než co jsme dostali na podporách ze všech dotačních programů. Česká republika je vůbec v této oblasti „nejštědřejší“ zemí v Evropě, když prý jde do ciziny až osm procent hrubého domácího produktu (HDP).

V této souvislosti Jan Keller připomněl, že na „západě“ ale takto bohatnou jen majitelé velkých nadnárodních korporací, a že naopak střední třída tam už 30 let chudne. A právě z příjmů střední třídy se platí v EU všechny podpory chudším zemím, což se jí samozřejmě nelíbí. „Zatímco průměrný Němec ze střední třídy zbohatl od 50. let minulého století asi dva a půlkrát, tak majitelé velkých korporací asi třináctkrát. Střední třída naplňuje rozpočet ze svých daní ze čtyř pětin, zatímco ti nejbohatší jen z jedné pětiny, protože, jak už jsem řekl, utíkají do daňových rájů a chudších zemí. Přitom nadnárodní evropské korporace jsou tak bohaté, že by jen za sedminu svých peněz mohly skoupit všechen veřejný majetek v zemích Evropy tak, jak se to nyní například postupně děje v zadluženém Řecku. Konvergence, tedy vyrovnávání životní úrovně ve vyspělých a chudších zemí v Evropské unii, což má být jeden z jejich velkých cílů, se tedy nekoná,“ informoval sociolog Keller.

Brusel uvažuje o společné legislativě na povinné přijímání uprchlíků

V závěru akce se už tradičně rozběhla diskuze, ve které ale padalo nejvíce dotazů ohledně migrace. Návštěvníky především zajímalo, jak si vedení Evropské unie představuje integraci, tedy sžívání místních obyvatel evropských zemí s muslimy, kteří mají naprosto jiné společenské návyky. Zda Evropská unie už zvýšila ochranu schengenských hranic a jak by to mělo být s povinnými kvótami na přijímání uprchlíků.

„Bruselem tolik proklamovaná integrace je vlastně nesmysl, protože je sociologickými průzkumy prokázáno, že ve vyspělých zemích západní Evropy se ti nejbohatší stěhují do svých čtvrtí, pryč od střední vrstvy; a ta dělá totéž vůči nižším vrstvám. Migranti, kteří tam přicházejí, jsou příjmově ještě pod nejnižšími vrstvami domácích obyvatel, takže jakápak integrace. Nejhorší situace je v tomto smyslu asi ve Francii, kde vzniká v muslimských čtvrtích paralelní společnost se svým vlastním školstvím, soudnictvím i bezpečnostními orgány nezávisle na státní správě, kam i policisté mají strach vstoupit. Co se týká nových opatření k zabezpečení schengenské hranice, tak se nic převratného neděje. Agentura Frontex, to je jen velká skupina úředníků. Při ochraně balkánské cesty se EU stále spoléhá na dohodu s Tureckem a také na zabezpečení hranic ze strany Maďarska. Itálie našla konečně alespoň částečnou shodu s Libyí při ochraně mořských cest, a moc proti přílivu migrantů už neprotestuje také proto, že se z migrace stal celkem výnosný byznys, na kterém profituje i mafie. Povinné kvóty budou možná tak minulostí, ale neradujme se. Evropská unie chce na přerozdělování uprchlíků vytvořit svoji legislativu, takže by se už Brusel potom s nikým nebavil a rovnou by posílal migranty do jednotlivých států na základě nově vytvořených pravidel. Nechci ale rozšiřovat paniku, ohledně toho se bude ještě jednat kolem Vánoc, pak budeme chytřejší,“ dodal závěrem europoslanec Keller.