Válka o Českou televizi přechází podle Slačálka ze studené do horké fáze. „Jak už to bývá, první obětí války je pravda a její první fází nenávistné bojové pokřiky,“ poznamenal úvodem, kdy i začal k Lipovské kriticky. „Tato tržní fundamentalistka se jistě neměla stát radní České televize, už pro svůj výrok o zbytečnosti veřejnoprávních médií, jejichž služby prý mohou obstarat soukromníci. Rozpaky budí i její obdiv k Janě Bobošíkové, zhrzené neúspěšné kandidátce snad úplně na všechno,“ poznamenal.
„Je srozumitelné, že ji zastánci veřejnoprávní televize vnímají jako ohrožení a jako politického nepřítele. Jenže je třeba vidět, že i nám nesympatický člověk může mít v něčem pravdu – a že i vůči politickému nepříteli je namístě zachovávat určitý respekt. I ve vlastním zájmu,“ dodal. A dává Lipovské za pravdu v tom, že pokud ředitel České televize podniká nebo podnikal společně s manažerem Kellnerovy PPF a jejich firma směřuje své zisky do daňových rájů, je to prostě špatně.
Ten se dále zaměřil i na míru sprostoty, která na Lipovskou dopadla. „Nelze ji vůbec srovnat s tím, co si liberálové dovolí třeba k Luboši Xaveru Veselému. Lipovská si přitom pro svou práci ve svém vlastním oboru zaslouží nepoměrně víc respektu než její kolega z rady Veselý, jehož vystupování by obstálo jen jako postdadaistická parodie na jakoukoli novinařinu. Sama se také k tomuto typu agrese na rozdíl od Xavera Veselého nesnižuje – což je také možná jeden z důvodů, proč je mu sama vystavována,“ dodal.
„Pokud Lipovská uspěje, vyvolá patrně novou válku o Českou televizi. Mnozí se budou moci vrátit do doby, kdy byli o dvacet let mladší a bojovali za veřejnoprávnost. Veřejnoprávní média jsou důležitá, a pokud Lipovská a její spojenci v radě uspějí, bude patrně za jejich nezávislost skutečně potřeba bojovat. Roli čarodějnice, vůči níž je dovoleno cokoli, převezme od ‚Bobo‘ její učednice Lipovská, a stavidla sprostoty vůči ní budou moci zůstat doširoka otevřená. Jenže pokud se boj za nezávislost České televize neobejde bez atmosféry nenávisti a osobní šikany, bude to znamenat devastaci jakékoli možné shody na základních hodnotách. Bez ní je přitom nemyslitelná jakákoli veřejnost, a tedy jakákoli ‚veřejnoprávnost‘,“ uzavřel Ondřej Slačálek.
autor: vef