„Americká vláda zcela ztratila kontakt s realitu či je rovněž možné, že politický oportunismus dosáhl takové úrovně, že jsou vojenské strategie vytvářeny pouze s ohledem na jejich okamžitý efekt. Bez ohledu na to, co škodlivého mohou přinést v dlouhodobém horizontu. Tak či onak současná americká zahraniční poliitka uplatňovaná vůči Iráku, Sýrii a Blízkému východu jen stěží může sloužit americkým národním zájmům a tamějšímu obyvatelstvu přináší ještě větší bídu,“ tvrdí Parry, který se proslavil již v osmdesátých letech svým zpravodajstvím o kauze Irán-Kontras, když odhalil řadu machinací v Reaganově Bílém domě.

„Největší současnou iluzí Washingtonu je představa, že v Sýrii existuje životaschopná ‚umírněná‘ opozice či šance, že je možné ji snad vytvořit. Na základě této naprosto zcestné představy oznámil Obama, že má v plánu investovat půl miliardy dolarů, aby mohli být tito ‚umírnění‘ povstalci vycvičeni a vyzbrojeni pro boj s Islámským státem,“ referuje Parry.

„Přitom ještě před nedávnem prezident Barack Obama veřejně deklaroval, že víra v existenci umírněných povstalců v Sýrii je pouhou fantazií, jež nemá s realitou nic společného. Dodal, že taková varianta nebyla ani na chvíli součástí funkční strategie,“ zmiňuje Parry.

„Problém je v tom, že sestavit úměrnou opozici má stále mnohem blíž k fantazii než k realitě. Naším hlavním úkolem by měla být koordinace uskupení spadajících do Syrské osvobozenecké armády (SOA),“ potvrdil nedávno původní Obamova slova sloupkař neokonzervativního plátku Washington Post David Ignatius přímo z místa bojiště. Ignatius v rozhovoru rovněž zpovídal velitele syrských rebelů Hamza al-Shamala, který řekl, že obyvatelé Sýrie ztrácí důvěru v Syrskou osvobozeneckou armádu, která představuje Amerikou podporované povstalce, kteří údajně tvoří onu umírněnou opozici.

„Spousta povstaleckých velitelů nemá potřebnou disciplínu, jejich vojáci nejsou dobře vycvičení a to celé zastřešuje SOA bez dostatečného velení a schopností řídit vojenské operace. Nyní se každý Syřan ptá opozice, jestli hodlá v zemi zavést pořádek, či jen další chaos. To je teď jediné, co obyvatele naší země zajímá,“ řekl v rozhovoru Shamali. Vůdce povstalců dodal, že odmítl návrh na sloučení všech bojových skupin pod hlavičku SOA, protože odmítá experimentovat.

celý text v angličtině najdete ZDE

„Podle jednoho z arabských zpravodajských zdrojů připomíná SOA v dnešní podobě spíš mafii a obyvatelé už jsou její nekompetentností unaveni a otráveni. Syrská osvobozenecká armáda postrádá jakoukoli organizaci či smysluplné plány. A to si myslí i lidé, kteří v rámci SOA poslední tři roky bojovali proti Asadovi. Jinými slovy, pokud nějací umírnění povstalci snad skutečně existují, jsou podle většiny obyvatel Sýrie vnímáni jako součást problému, nikoli jeho řešením,“ shrnuje Parry.

Dalším velkým omylem Obamy je představa, že umírnění povstalci nenávidí drsný, ale sekulární Asadův režim více než sunnitské džihádisty, kteří jsou v boji proti Asadovi o poznání úspěšnější. „Pokud mají spojenecké letecké údery směřovat na bojovníky Islámského státu a vůči Asadovi mají pouze posílit pohrdání, tak tato strategie pro vytvoření ‚mírného odporu‘ nejspíš nebude úspěšná,“ napsal Ignatius ve svém textu.

„Tato správní poznámka dává vlivným neokonzervativcům ve Washingtonu naději, že by nakonec mohli přesvědčit Obamu, aby letecké údery obrátil i proti Asadovi a mohlo dojít ke změně syrského režimu. Ostatně podobně se to podařilo neokonzervativcům v případě invaze do Iráku v roce 2003 vedenou Georgem W. Bushem,“ vrací se Parry do nedávné historie.

„V tomto ohledu je zřejmé, že nebude Obama dlouho odolávat. Obává se, aby se o něm neříkalo, že je slaboch, který nedokázal zakročit proti ISIL. A stejně tak nemůže nechat vyšumět své silácké řeči o tom, že ‚Asad musí jít‘. Obamovým hlavním rozporem bylo, že když posílal tajně pomoc syrským povstalcům, nepřímo tak posílil i sunnitské extrémisty, kteří se zmocnili amerických zbraní ve skladech Syrské osvobozenecké armády. Mezitím Saúdská Arábie a Turecko podporovaly silně extremistické syrské povstalce včetně odnože Al-Kájdy Al-Nusra,“ píše Parry.

„Před rokem většina ‚umírněných‘ povstalců zavrhla možnost podporovat syrskou politickou scénu, kterou chtěla dát Obamova administrativa dohromady. Místo toho se přidala k Al-Nusra. Podle jednoho zpravodajského zdroje se nyní tito ‚umírnění‘ povstalci, kteří byli naverbováni ve Velké Británii a dalších západních státech, chystají své vojenské dovednosti uplatňovat ve prospěch Islámského státu. Místo toho, aby Obama uznal, že spoléhat se na nespolehlivou ‚mírnou‘ opozici je jenom iluze, preziden se rozhodl v rámci těchto geopolitických hrátek poslat prakticky do neznáma dalších půl miliardy dolarů. A to vše s plnou podporou Kongresu,“ stěžuje si Parry.

„V této fázi vývoje je možné vytvořit funkční umírněnou syrskou opozici jedině formou vlády národní jednoty s Asadem, který má stále silnou podporu ze strany Alawitů, šíítů a křesťanské menšiny. Dosažením takové dohody ve spolupráci s Ruskem a Íránem by mohlo v budoucnu dojít k poklidnému přechodu do postasadovských časů. Problém je, že neokonzervativci jsou natolik fixováni na okamžitou změnu syrského režimu a nepřátelsví vůči Rusku a Íránu, že je tato pragmatická strategie bohužel téměř vyloučena. Obama i jeho věrní se budou raději dál utápět v iluzi, že je možné zároveň porazit Islámský stát i Asada,“ uzavírá Parry.