Historie je vždy poučná, neboť se opakuje a každý je potrestán takovými politiky, které si zvolil, nebo jejichž volbu svojí neúčastí ve volbách umožnil. O takzvané sametové toho pravděpodobně ještě mnoho nevíme, byť oficiální propaganda se to všemi způsoby snaží zatajit. Už nesmyslné spojení slov révolution velouté (sametová revoluce), které vymysleli a první použili v listopadu 1989 francouzští žurnalisté je ukázkou podvodu a pokrytectví. Revoluce nikdy v historii nebyla a ve své podstatě ani nemůže být nenásilná. Revoluce znamená zásadní společenskou změnu, především z hlediska držitelů moci, a zároveň obvykle i majetkovou změnu. O událostech v listopadu 1989 proto můžeme mluvit jako o dobrovolném, ne-li předem dohodnutém, předání moci. Revoluce nastala až následně.

To vše se odehrávalo v rámci boje o koryta mezi komunisty ve vedení KSČ, z nichž někteří byli ochotni prodat nejen duši, ale celý národ. V té době výrazně poklesla úroveň pracovníků StB stejně jako v SSSR tamní KGB, takže se staly rejdištěm boje o moc a odborně nezvládaly plnění úkolů. Z určitého hlediska se nelze vyhnout názoru, že část vedení KSČ bez skrupulí prodala svoji zemi, členskou základnu i občany nepříteli, aby si mohli žít jako kapitalisti. Do určité míry to potvrzuje fakt, že do předání moci byla zapojena řada vysoce odborných specialistů, například z Prognostického ústavu, kteří měli přístup k informacím ze zahraničí, široký rozhled, analytické schopnosti a kontakty v zahraničí. A nakonec nelze přehlédnout, že vedení KSČ i StB zůstalo prakticky bez jakéhokoli postihu, zatímco teror se snesl na jejich podřízené.

Zároveň je třeba zdůraznit, že bez sametové revoluce, označované rovněž jako něžná revoluce, bychom se nedostali do EU, nestali se kolonií a nestáli jako členská země NATO na prahu čtvrté světové války (třetí, známá jako studená, končila právě v době sametové revoluce porážkou SSSR). Samozřejmě je otázka, jaký by byl vývoj bez takzvaného sametu. Vláda nomenklaturních špiček komunistické strany v oficiálně socialistické, nikoli komunistické, republice byla ochotná se reformovat stejně jako současní korupčníci a byrokrati v Bruselu a Berlíně, kteří se ohánějí bolševickými hesly a páchnou fašismem.