Jak se připravit nejen na třetí světovou

Na googlu je v současnosti údajně nejvíce vyhledávaným heslem třetí světová válka. Už to je více než varovný signál. Potěšit to může jen takové, kteří si vyvolání války v Evropě přejí. Že bezpečnostní situace v Evropě se za poslední tři roky stále zhoršuje, nelze přehlédnout. Nelze vyloučit, že stojíme před otázkou nikoli zda, ale kdy vypukne válka.

Realitou jsou dvě možnosti, a to rostoucí ohrožení zemí EU zevnitř terorismem, nebo klasická válka vyvolaná střetem mezi NATO a Ruskem na hranicích Pobaltských zemí, či Ukrajiny. Zcela nelze vyloučit ani kombinaci obou konfliktů. Ani jeden z nich nebude krátký.

Válka s islámským terorismem je už naprostou realitou a radikalizuje Evropany nejen proti cizincům, ale rovněž proti vládám, které nesou za tento stav odpovědnost. Taková politická nestabilita a nedůvěra nebyla v Evropě několik desítek let, přičemž se silně projevují mnohé dlouhodobě přehlížené, či odkládané problémy.

Teroristických útoků v Evropě bude s velkou pravděpodobností přibývat. Uzavřené nepřátelské, etnicky a nábožensky odlišné skupiny ve městech pro to tvoří nejlepší základnu. Přitom proti městské guerille ještě nikdo nenalezl dlouhodobě účinné opatření, které by bylo zároveň humanistické. Platí to zvláště pro rasově a nábožensky kompaktní uzavřené komunity. Osvědčilo se pouze plošné ničení a bezohledná likvidace odporu do základu.

Hlavní ohrožení v případě války s Ruskem, potažmo Čínou jsou kromě přímého působení vojenské výzbroje a systémů především nedostatek pitné vody, potravin, léčiv, elektrické energie, paliv a dodávek tepla (zhruba šest měsíců v roce je chladno), benzínu a nafty do aut, růst zločinnosti a teroristické útoky. V případě zničení pozemních komunikací se zhroutí doprava, tedy v první řadě zásobování potravinami. Kromě toho lze předpokládat výpadky, případně úplnou eliminaci činnosti internetu, což zlikviduje většinu dálkově řízených systémů, komunikaci pomocí mobilů, různé bezhotovostní platby, internetové bankovnictví a podobné vymoženosti. Možnosti našeho záchranného systému jsou limitovány několika tisíci lidmi. Na víc prostě nestačí a ochrana obyvatelstva se od roku 1990 naprosto zanedbala, jak z hlediska organice a znalostí, tak vybavení odpovídajících potřebám. Spoléhání se na pomoc ze zahraničí je velmi nejisté, protože v případě války dostanou svoji porci problémů i sousedé a každý bude mít víc než dost svých starostí.

Mimo válek by měl být každý občan připraven na všemožné krizové situace, především technologické havárie, přírodní katastrofy, povstání a agrese politických bojůvek, dopravní a pracovní nehody a úrazy, útoky kriminálních živlů i případnou agresi psychopatů, alkoholiků a narkomanů. Napětí ve společnosti v Evropě přibývá a nelze se zbavit dojmu, že v národě i mezi politiky přibývá rovněž nemyslících agresivních psychopatů.

Od minulosti k současnosti

Národních vzorů, o něž bychom se mohli opřít, je plno. K osvobození od rakouské okupace v roce 1918 přispěly velkou měrou české, moravské a slezské sportovní organizace. Řada z nich vznikla na základě národního obrození a zkušeností z ozbrojeného povstání proti rakouské monarchii roku 1848, kde se objevily národní gardy vytvářené především vlasteneckými studenty. Nejznámější je Sokol, který byl nejen brannou, ale především vlasteneckou masovou organizací. Právě příslušníci tělovýchovných organizací byli výrazně zastoupeni mezi našimi legionáři v boji za získání svobody naší země v době první světové války, ale i po ní. Na základě vlasteneckých lidových iniciativ vznikly pravicovější Orel a levicovější Dělnické tělovýchovné jednoty. Právě členové takových organizací se výrazně podíleli na protifašistickém odboji za druhé světové války. Byli jak fyzicky, tak psychicky připraveni. Z hlediska vlasti a případné obrany proti nepříteli byl národ do značné míry jednotný.

Zapomínat bychom rovněž neměli na Masarykovu leteckou ligu, akce Tisíc pilotů republice, nebo Korunu na patronu.

Celonárodní záležitostí se stal po druhé světové válce Svaz brannosti. V současné době se jeho ideu pokouší vzkřísit poslanec Chalupa. Přeměna tohoto svazu po roce 1948 na SVAZARM podle sovětského vzoru sice znamenala jeho politizaci, nicméně nikoli pokles kvality branné přípravy. Velké počty mladých tam získaly zcela zdarma, nebo za lidové ceny sportovní zdatnost i všemožné odborné znalosti a praxi od řidičského průkazu, přes stavbu radiostanic, po střelbu i pilotní diplomy. Základní problém je v tom, že současné politické strany se nedokážou shodnout ani na přípravě obyvatelstva na krizové situace, protože každá z nich se chce prezentovat sama jako zachránce národa s cílem politických bodů.

Přehlídka problémů

O přípravu obyvatelstva na krizové situace by se měl logicky starat stát, především silová ministerstva. Jenže se musíme zeptat, která politická strana se za posledních 27 let věnovala přípravě obyvatelstva na možnost války a něco z tohoto obecného zájmu prosadila?

Nelze přehlédnout, že od roku 1990 se naše armáda orientuje převážně na útočné operace v zahraničí. Proto dostaly dlouhodobě při nákupech přednost bojové letouny, bitevní letouny, transportní letouny, bojové vrtulníky, kolová obrněná technika a vybavení speciálních jednotek. Naopak se zcela zanedbala protiletecká obrana, která z hlediska obrany prostoru naší republiky téměř neexistuje. Některé záchranářské prapory ženijního charakteru byly zrušeny, počty ženijní techniky jsou zcela nedostatečné, transportní kapacity omezené a železniční vojsko bylo zrušeno. Vybavení obyvatelstva prostředky protichemické obrany je na rozdíl od předlistopadového období nulové a stejně tak teoretická příprava na krizové situace.

Lze namítat, že různé zbraňové systémy lze používat k útoku i k obraně, ale s přihlédnutím k velikosti státu a praktickému použití nakupovala naše armáda především útočnou výzbroj. Pro obranu státu dlouhého několik set kilometrů nepotřebujeme velkokapacitní transportní letectvo, obzvláště v situaci, kdy letiště budou jedním z hlavních cílů útoku protivníka. Bez letišť bude dolétáno. Stejně nepotřebujeme na boj v českém terénu kolové obrněné transportéry s omezenou odolností z hlediska boje s klasickou armádou i městskou guerillou. Systémová příprava infrastruktury a obyvatelstva z hlediska napadení prakticky neexistuje.

Politická reprezentace, která se konečně rozhodne něco udělat z hlediska branné přípravy obyvatelstva, bude muset řešit několik základních bloků problémů.

Především se jedná o získání důvěry, což je spojeno s konkrétními lidmi a jejich dlouhodobými postoji. Branná výchova se bude muset odpolitizovat. S výjimkou vlastenecké výchovy postavené na pozitivní historii je třeba vyloučit jakékoli ideologie.

Základem musí být v první fázi příprava obyvatelstva na přežití v krizových situacích, a ve druhé příprava na obranu státu, nikoli války v zahraničí. Cílem by měla být schopnost přežití a spolupráce jednotlivců a skupin v různých situacích, ochrana a obrana obydlených aglomerací a infrastruktury. Mimo základního školení by měly být realizovány odborné, nikoli politické či ideologické kurzy pro specialisty a zájemce o vedoucí pozice, případně o službu v rámci silových ministerstvech. Školení a kurzy by měli vést odborníci s praxí, nikoli samozvaní pisálkové či královsky placení „dobrovolníci“ z politických neziskovek.

Současná snaha natlačit všechny zájemce o brannou výchovu do aktivních záloh armády se logicky míjí účinkem. Naše armáda se 27 let věnuje především expedičním operacím v zahraničí. To nemá s brannou výchovou a ochranou obyvatelstva přímo nic společného. Navíc řada osob spojených s vrcholovou politikou a silovými ministerstvy není důvěryhodných, protože nezastávají dlouhodobě vlastenecké postoje. Něco jako eurovlastenectví neexistuje a pravděpodobně nikdy existovat nebude. Něco takového je třeba z branné přípravy vyloučit.

Základem branné výchovy musí být vysoká morálka a vlastenectví, což nemá s EU nic společného. Bez základu neexistuje stabilní a funkční nástavba.

Druhou skupinou problémů jsou finance a logistické zabezpečení. Podíváme-li se, kolik peněz mizí bez pozitivních výsledků ve všemožné podpoře nesmyslných programů OSN a EU, v ekologických programech typu solární, větrné a řepkové zlodějiny, parazitování různých ekologů, umělců a rovněž v různých politických neziskových organizacích, zjistíme, že peněz je víc než dost. Rovněž peníze posílané do EU, které se nám vracejí, jako dotace nejsou mnohdy efektivně vynakládány. Z hlediska financování a podpory branné výchovy by měl odchod z EU jednoznačně pozitivní efekt.

Třetí skupinou jsou odborníci. Zde vzniká ohrožení z více stran. Celý program branné výchovy nesmí kromě politizace sklouznout do standardního českého odklánění peněz. Je třeba zabránit tomu, aby si z něj některé politické strany, hnutí, či skupiny napojené na dodavatelské firmy udělaly penězovod. Dále je zde problém ohrožení diletantstvím. Neexistuje jiná specializovaná oblast, do níž by všemožní diletanti prezentovaní médii jako odborníci, bezpečnostní či vojenští analytici, ve skutečnosti obvykle pisálkové či publicisté bez odborných znalostí a praxe zasahovali silněji, než jsou armáda a bezpečnost. Nedovedu si takový rozsah neodborných zásahů představit například na ministerstvu zdravotnictví. Příprava a realizace branné výchovy či přípravy obyvatelstva by měla být jednoznačně svěřena jako meziresortní státní úkol odborníkům.

V neposlední řadě je zde problém politizace, a to ve dvou směrech. Především je třeba zabránit tomu, aby kontrolu nad brannou výchovou, případně brannými organizacemi převzala jedna politická strana, nebo zájmová skupina a vytvořila si z nich svůj prostředek silového nátlaku. Dále je třeba zabránit tomu, aby se vedení zmocnily zájmové skupiny nejen bývalých vojáků z povolání, bývalých politiků či všemožných vůdců desítek ministraniček či minihnutí. Naprostá většina z nich se snaží cestou vytváření politických stran či hnutí a klamáním potenciálních voličů vytvořit pomocí všemožných zákulisních handlů pro svoje vedení koryta ve státní správě, počínaje státním příspěvkem v případě dosažení zisku 1,5% ve volbách. O vítězství a vstup do sněmovny jim vůbec nejde! Mnohdy ani nevíme, kdo je platí za rozbíjení vlastenecké opozice a likvidaci části jejích hlasů. Voliči zde slouží pouze jako užiteční hlupáci a zdroj financí, přičemž jejich zájem ve volbách propadne, jestliže pidifýreři neprojdou ve volbách. A to je více, než pravděpodobné, neboť v této zemi je víc, než sto politických stran, či hnutí a naprostá většina z jejich vůdců se v záchvatu lačnosti a snaze o veřejnou realizaci svého ega nedokáže dohodnout s nikým.

Nelze rovněž přehlédnout nebezpečí infiltrace branných organizací vedoucími a skupinami členů již v současnosti extrémistických organizací, kteří se snaží tvářit jako vlastenci a přitom jsou známí svými agresivními rasistickými, antisemitskými a jinými provokačními projevy a činy. Zde lze jmenovat v první řadě Národní demokracii a její Národní domobranu, kde se mnoho slušných vlastenců stává obětí extrémistické a rasistické, především primitivní antisemitské propagandy svých pidifýrerů. Komické na jejich antisemitismu je, že svojí nenávistí vlastně podporují islámskou invazi a islamizaci Evropy. Ale jsou zde i jiné organizace, některé se ohánějí antifašismem a přitom fungují spíš jako placené agresivní bojůvky SA. V neposlední řadě je třeba zabránit infiltraci branných organizací opravdovými extrémisty a teroristy, především cizího původu.

Je třeba odmítnout snahy o odzbrojení držitelů legálních zbraní, a to pod jakoukoli záminkou. Naše země není v situaci, kdy by zde byla početná ozbrojená skupina rasově a nábožensky cizích, případně nepřátelských cizinců. Stále je možné jim zabránit v držení legálních zbraní, které by mohli zneužít. V tom je zásadní rozdíl naší republiky od západnějších zemí EU. Každý bezúhonný občan by měl mít možnost se ozbrojit, a to i zbraněmi s vyšším dostřelem, jestliže má bránit víc, než jen svoji bezprostřední bezpečnost na vzdálenost několika metrů.

Základním faktorem branné přípravy je systémovost založená na pečlivé přípravě. Uspěchanost, jakou aktuálně vidíme například v horečném vyzbrojování armád EU a NATO, nemůže přinést požadovanou kvalitu. Veškeré kroky v rámci přípravy a realizace branné výchovy a formování branných organizací musí být odborně připraveny a dílčím způsobem odzkoušeny s přihlédnutím na specifika všech teritorií státu. Je třeba vytvořit systémovou spolupráci mezi všemi silovými složkami a brannými organizacemi, počínaje transferem informací a efektivní propagandou.