Jeden spočívá v jejím systémovém drobení a oslabování, ve vytváření stínových čertů na zdi, v kádrování levice na „demokratickou“ a „nedemokratickou“, v doublespeaku hýřícím vzletnými frázemi o sociální spravedlnosti a současném oportunismu zákulisních dohod s pravicí. V „manažerském“ ojebávání všech, kdo s touhle kamarillou nemají a nebudou chtít mít nic společného.

Jedna část takové levice jsou „koně chovné“, střídající se v lukrativních pozicích a užívající si spokojeného života v dlouhé opozici, a „koňům tažným“ nezbývá než beckettovsky doufat v příchod Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. To, že jejich pán Pozzo je slepý a opírá se o němé, dojde až příliš pozdě.

Takováto levice je odsouzena do bezvýznamnosti stejně jako se to stalo Občanskému hnutí a Unii svobody, vytvořené kdysi jako „lidské tváře“ tehdy neudržitelné pravice. Nyní je hrozba voličské bezvýznamnosti nejen před Sobotkou, ale i před přestárlými, frázemi opletenými komunisty. Dnes nabývá oportunismus a neschopnost jiných podob než před čtyřiceti lety, v době okresního tajmeníka Pláteníka. Nežijeme v Dietlových seriálech, ale v 21. století.

Apriorní afinita oportunistické části „nelevicové levice“ ke Schwarzenbergovi a Kalouskovi a všem „půdorysům“ vládnutí levice bez levice dělá ze Sobotkova křídla sociální demokracie, ideologicky manipulovaného Jiřím Dienstbierem, Otou Novotným, Lukášem Jelínkem a Jakubem Patočkou obdobně směšný projekt, jakým byla Mlynářova Unie svobody či Neue Mitte německého sociálně demokratického kancléře Schrödera s protilevicovou agendou Hartz IV. Nejde se ptát „Co je dobré pro všechny?“, protože zájem zaměstnavatelů není totožný se zájmem zaměstanců. Být stranou horních deseti tisíc není totéž, co být stranou dolních deseti milionů. Dělat politiku výhodnou pro velkovýrobce potravin není totéž jako dělat politiku pro spotřebitele. Babiš si to ještě neuvědomil, Sobotka by to měl vědět.