Nechci se dotknout slavného Bertolta Brechta, ale název díla je skutečně inspirativní. Jestli nový americký prezident někomu hýbe žlučí, tak především všemožným příživníkům neboli parazitům a korupčníkům v USA i EU, pro něž byla vláda nejubožejšího amerického prezidenta z Keni a nadšeného přítele agresivního islámu doslova požehnaným zlatým rájem. Boj proti vlasteneckému prezidentovi je jedna velká mediální komedie, což můžeme vidět i na ČT24 a v řadě dalších protinárodních médií. Na protitrumpovských demonstracích v USA samí typičtí civilizovaní pracanti za 50 dolarů na hodinu od Sorose, řízení typickými pseudolevičáckými intelektuály. K tomu pár vykradených aut a obchodů, aby nevyšli ze cviku. Ani den bez útoku, kritiky či pomluvy amerického prezidenta, případně jeho rodiny.

Obecně se jako nepřátelé Donalda Trumpa profilují všichni, kteří si chtějí přisvojit větší díl z obecného krajíce vytvořeného hospodářstvím USA, případně EU, než o jaký se zasloužili, a pokud možno bez práce. Podobnou situaci ostatně vidíme u nás, kde se přátelé příživnictví a korupce a nepřátelé bělochů, křesťanů a Evropanů formují do jednoho šiku proti prezidentu Zemanovi pod vedením pražské havlérky. Oba prezidenti mají z jejich hlediska velké chyby. Jsou to vlastenci, mají vizi lepší budoucnosti pro svůj národ, nikoli jen pro nepočetné arogantní zbohatlíky a jejich služebnictvo mezi politiky, mediálními lumpenproletáři a neziskovkáři. A co je nejhorší, jsou to osobnosti, možná s některými chybami, nicméně vyčnívají výrazně nad okolním štěkajícím davem ubohých průměrů. A osobností se člověk rodí, pouze zkušenostmi dozrává. Do stejné skupiny patří ruský prezident Putin, Marine Le Penová, ale i Erdogan, přestože je to islámský nepřítel Evropy.

Ve srovnání s nimi nejsou Obama, Clintonová, Merkelová, Hollande, Juncker a všemožní spíše pod než průměrní zkorumpovaní ubožáci, úředníčci a poskoci z USA a EU ani vidět. Samozřejmě pokud zrovna arogantně neškodí občanské většině, nelžou v médiích, nevyvolávají problémy po celém světě, nebo se nechovají jako šašci či opičky na vodítku. Pozoruhodný je ve skupině nepřátel vlasteneckých prezidentů-osobností vysoký počet všemožných umělců, mnohdy spíše komediantů, často parazitujících na státních a obecních financích. Vidíme patologický boj proti občanskou většinou zvoleným reprezentantům vlasti, národa, pracujících občanů a civilizované rodiny. Protože nepřátelům vlasteneckých prezidentů vesměs chybí argumenty, uchylují se pouze k primitivní sprostotě, nadávkám, urážkám a posměškům na sociálních sítích a ve spřátelených protinárodních médiích. Tím ukazují svoje kvality na úrovni omezených zastydlých puberťáků.

Přehlídka problémů i pastí

Donald Trump se rozhodl řešit od základu řadu problémů. Tím hlavním je pravděpodobně chudnutí USA, a to jak celkově, tak propad značné části střední třídy, která vždy tvoří základ stabilního státu. Procentuálně by měla Trumpova politika vyhovovat zhruba 85 % občanů USA, aspoň podle odborníků. I tam se však najde dost hlupáků, kteří volili proti svým zájmům; jako nedávno u nás. Typickým příkladem jsou někteří černoši, kteří by si měli díky Trumpově vizi průmyslové Ameriky polepšit, ale jejich vůdcové žijí z vytváření povědomí o zlých utlačovatelských bílých rasistech a parazitování na sociálních programech. Zcela základním faktorem budoucnosti je ekonomika, jinak řečeno, hospodářství. Trump chce postavit USA zpět na vlastní nohy a udělat ze zadluženého dovozce se zápornou obchodní bilancí soběstačného stabilního výrobce a exportéra. To je cesta k přežití do budoucna bez války.

Z bezpečnostního hlediska se jedná víc o vztah k Číně než pokračování globalistického válečného tažení proti Rusku. Ostatně dílčí změna k přístupu k Rusku bude pravděpodobně pouze dočasná. Pokud si někteří mediální redaktůrci a pisálkové myslí, že Trump má jakési přátelské vztahy s ruským prezidentem, prokazují IQ na úrovni některých islámských migrantů, kteří nás přicházejí obohatit s úrovní 60, přičemž průměr bílého obyvatelstva Evropy se pohybuje kolem 100. Trump je a bude americký prezident a bude prosazovat americké zájmy, které ovšem nejsou totožné s ruskými, ale ani s evropskými. Je to klasický vůdce, ale zároveň realista, který nepůjde do války kvůli rozkradené Ukrajině, ani fašizujícímu se bezvýznamnému Pobaltí.

V Davosu už nechtěl nikdo ze světových politiků o Ukrajině ani slyšet. Oligarchové a politici na Ukrajině už poplašeně zadali specializovaným společnostem úpravu svých výlevů na sociálních sítích s cílem odstranit nadávky na Trumpa a podporu Clintonové. Prý se už většina z nich tváří, že neměli nic společného s Majdanem, komicky se staví do řady, jako když přilétal první tajemník z Moskvy, a natírají se lubrikačním gelem. Jak jsem psal nedávno, největší zloději už utekli do zahraničí v čele s idolem EU Jaceňukem. Lze očekávat tvrdá jednání s Ruskem, která mohou vytvořit trochu jiný model ve vztahu USA–Rusko, USA–Čína i USA–EU. Americká diplomacie se pokusí narušit spojenectví Ruska a Číny. V Rusku i USA vládnou osobnosti, Čína je ekonomicky nejsilnější velmoc, což jejímu prezidentovi dává sebevědomí a do rukou silné argumenty. Evropa nemá osobnosti, ani perspektivní ekonomické argumenty. Trumpovi je neschopná, arogantní a bláznivá slepice Merkelová asi stejně sympatická jako Putinovi.

Analytik Martin Koller. (FOTO: Hans Štembera)

Jaký vývoj můžeme očekávat?

Obchod s Čínou nepůjde jen tak lehce omezit, natož zastavit. Bude to proces na řadu let v období zásadních změn. Globalistické finanční a obchodní korporace na dovozech z Číny vydělávají obrovské sumy. Ovšem faktem je, že růst životní úrovně obyvatel Číny pomalu snižuje rozdíl v platech vůči USA a EU, takže v horizontu deseti let bude třeba hledat nové levnější pracovní síly. V Číně existují ještě chudé vnitrozemské oblasti, ale ty problém jen odsunou. Obchod s Čínou bude postupně slábnout a zvýrazní se její poměrně slabá surovinová základna. Navíc se v plné síle projeví rozpor mezi využitím levné pracovní síly, novodobého otrokářství a robotickou výrobou v rámci čtvrté průmyslové generace, kde poklesne poptávka po pracovních silách, především méně kvalifikovaných zhruba o 40 %. Je to otázka zhruba 20 let. Ovšem Čína má dost peněz na čtvrtou průmyslovou revoluci a netrpí přelidněním. Navíc je to na rozdíl od EU systémově fungující stát, ekonomická a vojenská velmoc.