Podle Sezemského je velmi zajímavé, když právě tento týdeník, který si vždy zakládal na kritickém odstupu a dobré zprávy bohorovně ignoroval, nyní píše o klidu na práci a společenské stabilitě ohrožené „hysterickým aktivismem“.

Jak Sezemský připomíná, v minulosti i novináři z Respektu napsali řadu odvážných investigativních textů o Babišově podnikání. O privatizaci Lovochemie či o následné, mnohem větší dvojité privatizaci Unipetrolu. A rovněž o tom, jak jako podnikatel těžil z nápadně dobrých vztahů s politiky vlád ČSSD.

Ještě na podzim 2011, kdy už Andej Babiš se širokou veřejnou publicitou budoval své hnutí, šéfredaktor Tabery osobně varoval: „Podívejte se do novin z let 2000–2005, budou v souvislosti s Babišem plné zmínek o korupci, nadstandardních konexích či utajovaných schůzkách. Jinými slovy, zatímco teď je považován za bojovníka s neprůhledným světem byznysu, který ovlivňuje politiku, tehdy byl považován za účastníka těchto nekalých praktik. Podnikatel Babiš neprochází katarzí, aby nám řekl: Chyboval jsem a teď chci splatit dluh. Vystavil by se tak ostatně hrozbě vyšetřování. Oslavovat či chválit jeho chuť zlepšit českou společnost však ani při nejlepší vůli nejde. Ať se snaží a dělá, co může, zapomenout se nedá tak snadno.“

Text Jiřího Sezemského

Po volbách v roce 2013 však prý Respekt otiskuje o ministru financí takřka výlučně oslavné články. Nyní však šéfredaktor pokročil ještě dále, když tvrdí, že jeho střet zájmů není větší hrozbou, než byla kauza Vojenského zpravodajství za Nečasovy vlády.

„Respekt dnes z ‚aktivismu‘ plynule přešel do režimu krotkého mediálního mainstreamu, od deníků Mafra k nerozeznání. Téměř opustil svoji investigativní práci, podobně jako jím kritizovaná MF Dnes. Rozhodně směrem k minulosti současného ministra financí,“ uzavírá Sezemský. Věří, že si i tito novináři časem uvědomí to, co dnes píší už i světová média – že situace v naší zemi je nejhorší od roku 1989.

„Čím má Babiš větší moc, tím má vůči němu Respekt větší respekt. Takhle tam chápou žurnalistiku,“ zakončuje někdejší Nečasův poradce.

K tématu se pak vyjádřil i Pavel Šafr ze Svobodného fóra. Tento mnohonásobný šéfredaktor poznamenal, že Sezemského text pojednává o „plíživé prostituci těch nejserióznějších žurnalistů“. Vtipné podle něj je zejména to, jakým způsobem Andrej Babiš pracuje s novináři, které má v hrsti jen tak napůl.

„Andrej si chce vždy jen povídat a lépe se poznat. A když mu takový nositel ceny Ferdinanda Peroutky začne kdesi v hotelu naslouchat a tak trochu i podlézat, tak by si přitom moc přál, aby to zůstalo jen soukromou, spíše intimní záležitostí, o níž se mezi novináři nemluví,“ popisuje Šafr. Jenže novinář prý má smůlu, protože celá věc má vždy stejné pokračování: „Andrej vždycky rád rozkecá, s kým už je kamarád.“

Z Facebooku Pavla Šafra:

Článek o plíživé prostituci těch nejserióznějších žurnalistů. Je na tom vtipné, že Andrej Babiš pořádá aktuálně schůzky s novináři, které ještě nemá v hrsti uplně, ale jen napůl. Andrej si chce vždy jen povídat a lépe se poznat. A když mu takový nositel ceny Ferdinanda Peroutky začne kdesi v hotelu naslouchat a tak trochu i podlézat, tak by si přitom moc přál, aby to zůstalo jen soukromou, spíše intimní záležitostí, o níž se mezi novináři nemluví. Má ale smůlu. Andrej vždycky rád rozkecá, s kým už je kamarád.