Šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák se s přítomnými podělil o zážitek z návštěvy prezidenta Zemana v Berlíně. „On navštívil Postupim, bylo to jeho osobní přání. Nebylo to vedeno tím, abychom Němcům dávali nějaké signály a připomínali. Ale pana prezidenta, který má rád historii, zajímalo to místo. Interpretace pražského diplomatického sboru byla, že mně asi pět velvyslanců přišlo pogratulovat, jak jsme to Němcům nandali a ukázali, co si o nich myslíme. Ještě byl plán stavit se ve vile na Wansee, kde je to zachováno přesně z dob, kdy tam pobýval Reinhard Heydrich jako hlavní strůjce holocaustu,“ uvedl k návštěvě naší hlavy státu v Německu. A dodal: „O tom Wansee by se mělo mluvit, je kousek od Berlína, je možné sednout na S-Bahn a jste tam za chvíli. Běhá vám tam z toho mráz po zádech.“

Mráz přicházející z Berlína

Role Wansee a ledna 1942 není u nás podle Jindráka dostatečně známá. „Bez něj by nepřerostl holocaust do rozměrů, které byly. I Němci se toho báli, nevěděli, o čem se tam bude pořádně jednat, Reinhard Heydrich tam přišel s rozpracovaným konceptem konečného řešení židovské otázky,“ uvedl dále čelný představitel kanceláře Hradu. „Protože on byl zvláštním zmocněncem Adolfa Hitlera pro řešení židovské otázky. Dokonce zapisovatel na psacím stroji se tam bál psát ty věty, kde byla ta čísla, kapacity spalovacích pecí, prostě tento člověk byl „korunním princem“ po všech stránkách, on se na to i připravoval, jako nástupce Adolfa Hitlera. Já mám rodinnou anamnézu s tím  spojenou,“ podělil se s přítomnými dále Jindrák, „protože poslední obětí pankrácké sekery, ženská oběť, byla jistá Božena Jindráková, což byla sestra mého dědy a byla popravena 24. dubna 1945 za aktivní odpor po heydrichiádě.“

Na to se přihlásil profesor Valenta, který většinu svého života prožil v USA a Izraeli: „A co kdyby se tam udělala nějaká konference? Byla by to dobrá akce nejen pro českou propagandu. Bylo by to velice prospěšné i pro mého spolužáka, prezidenta Miloše Zemana,“ připomněl svůj blízký vztah k naší hlavě státu.

Poprask v Berlíně a kdo se z toho (málem) osypal

Jan Sechter, poradce předsedy Poslanecké sněmovny, bývalý vysoce postavený diplomat a velvyslanec mj. v Rakousku, Německu a Polsku, k tomu dodal: „Zkusili jsme do Berlína přivézt kus expozice Vojenského historického ústavu Praha včetně automobilu, ve kterém  Heydrich našel svoji pomalou smrt. Nikdo to nechtěl vzít, německé historické muzeum to odmítlo, v žádném případě, že jsme přece ve vztazích dál, prostě to nechtěli. Nakonec jsme výstavu Likvidace Heydricha (nenazýváme to atentát) dostali do německého technického muzea... Operace Anthropoid jako technický moment doby – od přípravy přes vysílačky, parašutisty, přes britské špionážní krytí celé operace,“ vypočítával Sechter. „Německé technické muzeum z toho mělo mimochodem veliké problémy, že to vůbec dovolili. Nikdo nečekal, že to takto pojmeme. Výstavu navštívilo asi 400 000 lidí a otestovali jsme si, že to jde. Nové Německo to akceptuje. Problém byl třeba s konzervativním tiskem. Prostě výstava ukazuje protektorát jako něco, co je absolutně nepřijatelné, nelegitimní, násilné a plné poprav. Kdežto v německé historiografii se to líčí jako ráj. Ten ráj versus hrůza, to dostat do Německa je největší problém. V tisku jsme si mohli přečíst, a nebylo to nic pěkného, že jsme propagandisté,“ konstatoval smutně Sechter.

Kolaborující Češi

Profesor Valenta poté vypustil džina z láhve: „Je zatajováno mnohými, že většina českých dělníků ve zbrojním průmyslu milovala podle statistik pana doktora Heydricha…“