Detailní rozbor reakcí jednotlivých komentátorů a podle Žantovského také „neobjektivních odborníků“ překvapil i samotné studenty a hosty, kterých se zúčastnilo kolem 20. „Média by se měla zamyslet nad svým výkonem a uvědomit si, že se svobodou se veze rovněž zodpovědnost. Někdo vytvoří jakousi hypotézu, rčení, které se pak dále slepě kopíruje a cituje, aniž by byl znám relevantní zdroj. Například pravicový Pravý sektor na Ukrajině má podle střízlivých odhadů maximálně dvou až tříprocentní voličskou podporu, ale uzurpuje si politický vliv o řád vyšší,“ informoval mladé lidi Petr Žantovský.

Komu to slouží?

„Položme si tedy pak zásadní otázku,“ pokračoval dál host. „Komu to vlastně slouží?“ Rusko nám podle něj v nedávné historii - a to nejen v šedesátých letech - způsobilo řadu neskutečných morálních ztrát - ovšem to bylo za studené války. „Bohužel u nás stále existuje jakási pachuť k východní supervelmoci, a to se projevuje právě v jednostranném informování v médiích, a to i těch veřejnoprávních - například v České televizi.“

Podle Žantovského je takovým exemplárním příkladem „výslech“ Martina Veselovského, který si vzal „na paškál“ poslance Úsvitu Milana Šarapatku a vlastně jej nepustil ke slovu o situaci na Krymu. „Diskuze se prostě změnila ve výslech, za jaké peníze tam pan poslanec jel. To je skandální, o skutečných faktech o událostech na Krymu jsme se nedověděli díky moderátorovi vůbec nic,“ připomněl Žantovský.

Co se dá, jest pošlapáno

Situace v českých médiích a v České televizi je dle Žantovského tristní. „Jasnou ukázkou toho je černobílý pohled na Ukrajinu a Krym, kdy zlo je ztělesněno Ruskem a dobrou dnešní kyjevskou politickou reprezentací, která byla, jak víme, zvolena či dosazena velmi diskutabilně. Příznačné je,“ pokračoval dále Žantovský, „že česká mediální scéna je mírně řečeno povrchní, nevšímáme si historie, zjednodušujeme, neznáme či nechceme znát souvislosti, které by nám ten černobílý pohled komplikovaly. Ale tak to nikdy neplatí, že realita je černobílá, kde jsou jasně definované póly - dobro a zlo. Svět je mnohem barevnější a povinností novinářů je zobrazovat ho v celé šíři barev a kontrastů. Zamlčování části reality vede k manipulaci, a to je možná to, o co leckomu z politické scény jde.“

Přitom je pošlapáván jak Etický kodex Syndikátu novinářů, tak třeba i  Kodex České televize, oba kodexy předepisují novinářům právě onu povinnost informovat všestranně - a nestranně. „Navíc hlavním pravidlem novinářské profese je důsledně odlišovat zprávu, která usiluje o maximální objektivitu, od komentáře, který pak může přinést i subjektivnější postoj autora. Zásadně se tyto dva žánry nesmějí směšovat, protože to právě pak vede k manipulaci čtenářem, divákem či posluchačem. U nás je to však jev víc než běžný, a v tom především spočívá bída dnešní české žurnalistiky," dokončil Žantovský.