Při desetiletém výročí velké vody varoval loni v létě v pořadu Interview ČT24 geolog, klimatolog, spisovatel a popularizátor vědy Václav Cílek, že nějakou velkou povodeň v měřítku našich životů ještě prožijeme. Děje se tak prý vlivem přirozené změny klimatu, která probíhá v nepravidelných cyklech. „Ale tohle není ta opravdu velká povodeň,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek, že to, co postihlo v těchto dnech téměř všechny české kraje, není tím, co myslel onou „velkou povodní“, která nás čeká.

„Analýza, z níž jsem čerpal, vycházela z toho, že u nás existuje klimatická databáze velkých povodní. Když si rozhodíme uplynulá desetiletí na období povodňového klidu a neklidu, vidíme, že žijeme v období velkého neklidu. A podle databáze Jiřího Svobody skutečně velká povodeň chodí v průměru každých jedenáct let. Z toho by se dalo usuzovat, že si letošní povodeň s tou z roku 2002 časově sedla, ale to je zdánlivé,“ tvrdí klimatolog Václav Cílek.

Povodeň je ve skutečnosti menší, než to vypadá v televizi

Poukazuje totiž na to, že stávající povodeň neprovázejí nijak šíleně velké průtoky nebo množství srážek. „To odpovídá pěti či desetiletým vodám, jen místy víceletým. Myslím si, že došlo ke dvěma věcem. Za prvé tak trochu k mediálnímu nafouknutí, že ve skutečnosti je povodeň menší, než to vypadá v televizi. To ubere tak dvacet procent. Byl jsem celý týden u řeky, vím, jak vypadají i že se v nich valí hodně vody,“ říká Václav Cílek.

„A druhá věc – a to si doopravdy zaslouží analýzu – nerad to takhle vypaluji od boku, ale pokud jsou deště průměrné a průtoky také průměrné a voda vystoupala takhle moc, tak to znamená, že jsou ucpaná koryta. Může to být důsledkem toho, že po povodních v roce 2002 nedošlo na většině míst k prohrábnutí koryt,“ zamýšlí se pro ParlamentníListy.cz Václav Cílek, jenž se zabývá i vývojem a proměnami krajiny a rovněž interakcemi mezi přírodou a civilizací.

Zanesení koryt se desítky let nevěnovala pozornost

„Princip je takový, že když prší a máte boční rokle, tak v těch bočních roklích, které jsou hodně strmé, řeka unáší ty potoky, které se hodně rozvodnily a přinášejí velké množství materiálu, protože to má velkou unášecí sílu hrubých balvanů. A když to pak vlétne do skutečně velké řeky, tak ten proud už má menší unášecí sílu, s balvany už nehne, a ty tam zůstanou. Vypadá to, že za posledních několik desítek let jsme se tomu opravdu nevěnovali, a tak došlo k tomu, že ta koryta jsou zaplněná materiálem,“ popisuje geolog a klimatolog Václav Cílek.

Proto by se nedivil, kdyby si tuto skutečnost někdo uvědomil a pokusil se si na ní založit živnost. „Ono je to tak, že až do padesátých let, někde i déle, fungovaly na řadě našich řek malinkaté bagry, které těžily štěrkopísek, v Praze třeba u Mánesa. To, co se vybagrovalo, se sváželo, a ten štěrkopísek se pak normálně prodával. Nevím jak dnes, ale tehdy to bylo schopno fungovat bez dotací,“ podotýká Václav Cílek s pochybností v hlase, že by to šlo i nyní.

Tornáda v Oklahomě mají podobný základ jako deště u nás

Nynější srážky u nás dává do souvislosti s tryskovým prouděním vzduchu v atmosféře ve směru ze západu na východ, které se vyskytuje ve tvaru přibližně trubice podél rovnoběžek. „Ono to vypadá tak, že je ukloněnej' jet stream, tedy tryskové proudění, a že třeba ty bouře v Oklahomě, ta tornáda, která vznikají na rozhraní hodně teplého a hodně studeného vzduchu v nestabilních masách, mají podobný základ jako ty deště u nás,“ uvádí klimatolog.

„De facto ta voda je voda z Atlantiku, která díky tomu tryskovému proudění se vrací přes mediteránní oblast, je dílem strhávaná, jde sice od severu, ale není to to běžné západní proudění, které přinese něco jako průměrný déšť. Protože moře na severu je studené, odpar je tam malý. Tady se zdá, že ta vlhkost je čerpaná právě z těch teplých subtropických šířek nebo alespoň část té vlhkosti,“ domnívá se Václav Cílek.

Je třeba řešit otázku, jak často se povodně budou vracet

Vlivem změn ve výkonu Slunce se globální klima přirozeným způsobem proměňuje ve velmi nepravidelném měřítku, a to zhruba každých třicet až čtyřicet let. A další cyklus změn prý Země začala pociťovat na přelomu tisíciletí. Práh stability jsme překročili kolem roku 2000, takže nyní nás čekají desítky let neklidu. Právě tyto změny v klimatu znamenají zvýšenou pravděpodobnost velkých povodní.

Není to tedy jen tím, jak se vůči planetě chová stále bezohlednější lidstvo. „Něco se určitě stalo a globální oteplování i k těm povodním určitě nějakým způsobem přispívá. Spíš bych ale řešil otázku, jak často se tahle záležitost může vracet. Podle mého názoru každých několik let. Ale tohle skutečně velká povodeň určitě ještě není,“ přesvědčuje geolog a klimatolog Václav Cílek.