Podle Robejška evropská demokracie rozhodně nedělá čest svému jménu, jelikož vládnoucím prvkem není lid, ale elity, které na lid aplikují sociální inženýrství. To však neplní svůj účel. „Všiml by si nepřetržitého řetězce chybných ekonomických a politických rozhodnutí, jako jsou třeba reakce na ‚arabské jaro‘, zmatečná ekologická politika, krátkozraká politika vůči Ukrajině a Rusku,“ popisuje, čeho všeho špatného by si dnes na demokracii všimli její myšlenkoví zakladatelé. Včetně neustále rostoucí sociální nerovnosti.

„Spíše než lid je to právě demokratická vláda, kdo se stará o svůj vlastní momentální prospěch a pomíjí dlouhodobé důsledky svého chování. Dělá přitom všechno pro to, aby se vymkla vlivu voličů, ale sama podléhá vlivu špiček finančního průmyslu a mediální elity,“ pokračuje Robejšek. Politici se více orientují podle svého mediálního obrazu než podle potřeb lidí, kteří je do funkce dosadili.

Celý rozhovor zde

Liberalismus v západní Evropě je kapitola sama pro sebe, kdy dnes vláda vztáhne liberalismus pouze na sebe a svým lidem se snaží manipulovat a škatulkovat jej. Ale ti, kteří jej nepraktikují, jsou pod palbou západní kritiky.

„Pro toho, kdo chce vidět, je zřejmé, že dnešní autoritářské a demokratické vlády sdílejí v jádru velmi podobnou filozofii řízení. Typická je pro ni představa, že se společnost vejde do excelové tabulky a lze ji formovat pomocí sociálního inženýrství,“ popisuje Robejšek. Vládnoucí elity podle něj fungují jako firemní manažeři, kteří ale nenesou následky za svoje chyby. A hlavní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je jen způsob, jakým se dostaly k moci a jak se u ní udržují.

Cenzura a politická korektnost jsou rámcově zaměnitelné, poněvadž ani jedna z nich nedovolí „pravdivě pojmenovat fakta a problémy, a ohrožují tím fungování společnosti“.

Kritizuje i legitimitu moci v dnešní demokracii. Jelikož politici, aniž se ptají svých voličů, dávají velkou moc do rukou nikým nevolených a „za své chování nezodpovědných expertů“. Jako příklad uvádí Evropskou komisi či Evropskou centrální banku. Nebo rovnou lobbisty velkých firem.

Vyjadřuje se i k situaci ohledně migrační krize, kdy bychom se měli zařídit především prakticky a uvědomit si, že naše země se dá zatížit jen do určité míry. A elity by si měly uvědomit, že pokud budou nadále prosazovat svůj názor, v tomto případě názor menšiny, dojde přinejmenším k „vnitřní destabilizaci“.

Na závěr popisuje eurozónu trochu jako balónek těsně před prasknutím. „(evropští vůdci) Jednak nechtějí přiznat skutečnost, že eurozóna je od počátku chybný a ještě k tomu chybně prováděný projekt,“ popisuje, proč podle něj zůstane Řecko v eurozóně. Dokud budou bohaté země platit a chudé splácet dluhy půjčenými penězi, bude eurozóna fungovat.

Petr Robejšek je politický ekonom, specialista na analýzy a prognózy hospodářského vývoje, bývalý ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství. Nyní působí jako podnikatelský a politický poradce a žije v Hamburku.