„Je to už čtvrt století od tzv. převratu a slovo jistota rezonovalo v tom, že cesta, kterou jsme se vydali, je správná, má úspěchy a že to tak vlastně vidí všichni. Byla to vyprávěnka až do velmi nedávné doby,“ uvedla ekonomka Ilona Švihlíková na besedě v ostravském Klubu Atlantik.

Upozornila na vzývání všeho, co se povedlo, a podotkla: „Možná si pamatujete na slogany – žijeme v nejlepším z možných světů – což je propaganda non plus ultra, která okamžitě znehybňuje jakoukoli kritiku. Takovými slogany by vás umlátil někdo po hlavě.“ V roce 2008 došlo ale k vypuknutí recese a pak přišla zpětná vlna, která i nás donutila podívat se, co se ve skutečnosti odehrálo. Pocit jistoty tak začal postupně mizet. Musel, protože ho ztratily i země, které jsme se snažili neúspěšně kopírovat. Situace vyvolala otázky, jak transformace doopravdy dopadla, jaké jsou naše mzdy a podobně.

„My jsme se najednou po dlouhodobém ujišťování ocitli v období nejistoty. Nejsme v tom sami, je v tom celý svět, ale extrémně silně je v tom celý ten tzv. Západ. Jim také skončilo jedno velké povídání a ještě jedno jim končí. Proces je hrozně bolestivý. Končí povídání o tom, že každá generace se nutně bude mít lépe než ta předchozí. To byl poválečný konsensus, který do značné míry společnosti držel pohromadě. Není náhodou, že první, kde se ‚rozpadl‘, byly Spojené státy,“ uvedla také Švihlíková s odkazem na skutečnost, že se nahoru derou kandidáti, kteří jsou netradiční a dokážou uspět. Právě to naznačuje pohyby ve společnosti.

K nám, na jakousi „periferii“ Západu, se dostávají později, ale jsme součástí zpětné odrazové vlny. „Pocit nejistoty, který vede k urgentní potřebě změny, vytváří obrovské vlnobití na politické scéně,“ dodala. A opět připomněla situaci, kdy se všichni domnívali, že v amerických volbách vyhraje Clintonová a s Trumpem zamete jako s hadrem.

Pak připomněla Brexit, pozici Corbyna a Mélenchona.